zavo[96v]číslo strany rukopisulání, ale pro nic o to nestój[hg]nestój] neſtogi, leč se čiješ, že svú ctností a svú dobrotú svého svědomie a podlé spravedlivosti přemoci muožeš zlosti své přirození vnitř, a řeči pochlebných odolati budeš moci a daruov za práva nebrati ani jich tbáti, a tak učiniti, aby se najvětšieho súdce v tom nelekal, když přijde vešken svět i tě, zdejšieho súdce, v hněvě súdit. Slyš ješče, Tkadlečku, nebývaj súdcí, neuměje rozeznati pravdu a křivdu. Nebuď vlkem, nebuď, nebuď sobě sám, nebuď proti sobě sám práv! Neodsuzuj žádného bez ortele pro svuoj zisk! Nečiň se mněje, ale věda, a to, což činíš, učiň právě, čiň dobře a daj se v tom znáti; nechoď ku potoku v kúty; což činíš, to sám věz, že dobře činíš! Nebuď chvace k komu pro jeho zlost, jakž’ člověk jako jiný, a ty ješče nevíš, kam se děješ. Chceš nás zatratiti, a my bez tvé pomoci stvořeni. Slyš pilně, Tkadlečku; buď to pak, že my pro tvé řeči zahynúti máme, jakož o nás pravíš, asať se v nic obrátíme, jakož sme z ničehož pošli; nic také trpěti nebudem, súdu na se a proti sobě nečekámy, neb to zde jednámy, k čemu sme vydáni; počtu nám nebude potřebie učiniti, neb což kde jednáme, toť jest zjevno a ohlasito. Než ty se varuj sprave[97r]číslo strany rukopisudlivého počtu a chovaj se a pilně se měj na paměti, aby dosti učinil, a lépe nežli vlk, slibu svému, aby nebyl potkán spravedlivostí, nebude li při tobě a při tvém počtu milosti. Neb pěti hrubými kusy potkán budeš a pěti těmi břemenami. Jestliže z nich počtu prostraného neučiníš, tobě bude viece nežli nám hoře. První kus, jenž tě obtíží, tenť bude těžkost všech tvých marných činuov, což s jich zde na světě vedl, z nichžto počet kus od kusu činiti musíš. Druhýť bude hruoza a strach od žalobníkuov, jenž na tě pro tvé zlé skutky žalovati budú. A třetí kus těžký tobě bude zlost, nenávist a hněv od těch, jenž proti tobě svědčiti budú. Čtvrtý kus a těžké břiemě ortel a vězenie nemilostivé bez milosrdenství od Súdce najvětšieho. Páté břiemě, jenž ho pak snadně bez snadu prázden nebudeš, toť jest a bude věčné zatracení, jenž bude tobě pro zlé vyčtenie a pro neřádný počet a pro zlé vyčítanie.

Nuž, chytrý Tkadlečku, suď nás, klň nás, zavrz nás; hleď, tco tě pak potkati má! Než coť jest nám pak do toho? Buď tobě jakž buď, zde neb tam, volaj neb mlč, klni, jakž chceš, buď práv neb křiv: ni pro tvé volánie, ni pro tvé zámutky, ni pro tvé přimlúvanie toho nenechámy, bychom tobě nepravili pravdu; všelik nám tvá zlá a divoká řeč nic dobrého nezjednala ani co užitečného přive[97v]číslo strany rukopisudla.