je[99v]číslo strany rukopisuštoť sme jie dřieve rozličně vypravili, a ač s jich nevděčen byl a jich se držeti nechtěl, ale slyš ješče, cožť pravíme k té tvé tesknosti a žalobě, ješto ji máš a sobě ji činíš a nám se rozličnú řečí i také výkladným písmem protivíš. Minúce již všechny písemské i psané výklady a duovody, vezmi sobě to na pamět a tomu dobře srozuměj, uslyš! I nenieť to lépe, žeť sme tě zbavili té tvé tobě milé, nežli bychom tě byli jí osidlali? Anebo poněvadž si té tvé utěšené zbaven, [věz, že jsi zbaven]text doplněný editorem[38]doplněno podle DG III 7 i všie její[hn]její] giegi chytrosti a její lsti, jíž si byl od nie jako svázán a jako vězněm jejím. Mnozí mnohé puotky mají, avšak vždy toho hledají, aby svobodni ostali; ty pak, byv svoboden, volně si vnikl u vězenie a vyniknúti moha, želéš toho, čehož s zbyl, a již si vynikl. Popřej jinému své příhody a sám svoboden ostaň! Mnozí, jsúce vězňové lidščí, někdy prosbami, někdy mocí, někdy penězi, někdy výplatú, někdy rozličnými službami a odplatami vyniknúti a svobodni býti nemohú a druhdy i do[ho]do] od smrti v té vazbě dokonati musie. Zdali želéš ty toho, žeť se do smrti na tě neskonává slovo ono Joba, ješto praví: „Člověk častokrát mladý vynde na svět jako květ, svoboden, ale uschne brzo jako otava a zetřen bude a zmizí jako stien, a nikdy u jednom miestě