přive[97v]číslo strany rukopisudla. Slyš Řehoře svatého, tenť praví: „Ktož svú hanbu a svú zlost chce cizím utrháním přikryti a se tiem na očistu před lidmi živiti, ten bez pochybenie cizieho těla vražedlivě požívá.“ Toť jest učinil vlk, snědl osla. Ty nečiň nám tak! Požívaj asa[hh]asa] a gſa učenie pohanského, ješto pravie: „Co sobě nechceš zlého, nepřej a nejednaj to jinému!“

Vykládáš nám, co s kam s písmem dovozuje, však k tomu vysazen nejsi ani k tomu zavolán, by nás kázal. Chovaj se sám, ať by pro tvé činy, ješto je zde na zemi a na světě činíš, tvá mátě na onom světě nepykala, že tě kdy urodila, a na skonánie světa s jinými ženami neřekla, plačíc a lkajíc[hi]lkajíc] lkay: „Blahoslavené jsú ty ženy, ješto jsú nerodily, a přeščastné jsú ty prsi, ješto nessaly žádného“; a ty sám, Tkadlečku, aby neřekl pro svuoj zlý a nepravý počet: „Pane, to vše, co s nade mnú učinil, to s právě a podlé spravedlivosti pravým súdem učinil!“ Tkadlečku, my činíme, co činiti máme; hleď ty ale sám o sobě! Pravíť mudřec: „Spravedlivý často z tesknosti své, jenž ji mievá, vynde a vinný zaň trpěti bude.“ Též [s]text doplněný editorem slýchal a shledal o dobré ženě Zuzaně, též s i shledal a slýchal o Danielovi, to si slýchal o Jozefovi, to si slýchal o mnohých lidech dobrých, shledal s to naposledy i o nás. Jistě, Tkadlečku, by ješče tolik volal, by ješče tolik se nám písmem protivil, nevymluvíš sobě