o[101r]číslo strany rukopisusvoboden, že ty jsa zatracencem ode všeho rozumu i vrátil s se; sluší tu hodinu korunovati. V tu hodinu, ač pamatovati chceš, zase si opatřil a obezřel to vše zblúzenie, jehož s v kolikosi letech viděti pro milost nemohl ani uměl. Navrátil s se k mladosti, všel si v bujnosti, seznal s pokoj, mieváš odpočinutie, zbýváš teskností, volně spíš, ze sna se neztrhneš, jsi bez nepokoje, sváru nemíváš, jsi bez nepřiezni, jsi soběvolen, pána mimo svú vuoli nemáš, jsi svuoj k své libosti, kady se obrátíš, jsi bez obklíčených teskností, kdež jsi, žádný tebe nepase, kdež jsi a což činíš, nenie tvých činuov komu ohlásiti ani je v horší utrhání proměniti, vieš, co činiti máš, mnohým se již zachovati muožeš.

Nadto slyš! Lépeť jest, že s jie zbyl byl a ji ztratil, ješto by jie ztratiti nemohl ani zbýti. Pravíš, že s téj tobě miléj námi zbyl. Slyš a vezmi sobě příklad! Byť tě kto čeho nelibého zbavil tělesného, jako nemoci anebo které jiné nelibé příhody anebo zimnice s jinými neduhy, měl by jeho přéznivú památku; což pak nám učiniti nemáš, ješto sme tě zbavili a jako tiem zbavením na každý den sobě spomoci muožeš? Pravíš, žeť sme tě jie zbavili, ale nepravíš, že jejie dobrá vuole k tomu byla; kto s čeho s na nás hledá, brzoť toho dojde. Pravíš, že s jie námi zbaven. Ba, Tkadlečku, ztěž se, kterak s