ře[73v]číslo strany rukopisučie druhdy se mnú dělíš a ke mně se přimlúváš, jako by mě[et]mě] mnie přieznivě trestkalo, však já tomu umlčečky rozumiem, že s ty to zlé Neščestie, ješto s mě hanebně a nelítostivě mé přenevýmluvné hrdličky zbavilo, jenž já tě pro tvú nemilost, ješto ty ke mně máš, odlúčen býti muši. Neščestie, ty činíš jako baziliškus; ten po svém přirození svým zrakem lidi mrtví a je zahubuje, když na ně vzhlédne, a když již člověka zahubí a jej svým zrakom umrtví, tehdy přijda k tomu člověku, i pláče jeho násilně a žalostivě nad ním kvielí, želeje jeho. Též ty mně činíš; zbavilo s mě mé všie útěchy, jenž se mnú byla jako v jedné mysli, i činíš, jako by mne velmi želelo. Takť činie také ti lidé, ještoť slovú pokrytci: mnoho dobrého jiným lidem v óči[eu]óči] noci rozpravují a jej z druhých kusuov, ješto nejsú velmi škodlivi, vystříhají, ale bez nich a kromě očie o vše zlé jich stojí a rozličnými kusy to jednajíce počestnú řečí a postavú zřiezenú to přikrývajíce. Též ty, Neščestie, nynie činíš, a jinak tomu nerozumím.

Zajisté, Neščestie, chci to řéci, že takéhožto násilé a kvaltu bych se byl do mé smrti nenadál, pro nižto já to znaji, že jsi to zlé Neščestie, ješto tebe žádný jiný nežli sám Buoh jest mocen. Avšak ne proto pravím, by [to]text doplněný editorem božím chtěním[ev]chtěním] chtělo [bylo]text doplněný editorem, co s nade mnú učinilo;