[68v]číslo strany rukopisunepevno, a milost se tratiti bude, jestliže ji z obyčeje vypustíš; než jakož opět lýko u vodě rozmočíš a milosti zase k srdci a k mysli přistúpíš, tak zase lýko hoditi[ed]hoditi] hodati se bude, milost opět tesknosti přičiní. Toť jest ta milost, o niež tobě praviti není třeba; takť sme tě v tom seznali, že sám víš, co jest milost a co jest počátek milosti a co jest býti u milosti a co jest skonánie všie milosti.

Protož, Tkadlečku, pusť to mimo se, ať dále potom s tebú nezajdem! Než však vždy ješče tebe tázati musíme, poněvadž s byl laskav na tu na svú sobě milú, a jižť sme tebe tázali, kterú jsi byl milostí laskav na ni, zdali [z]text doplněný editorem toho obyčeje, jakož s již slýchal, aneb z těch některých komplexí, jakožť sme tobě již vypravili; neboť nevíme, by sobě sám srozuměl. Nadto pak ješče vieme čtyři jiné milosti, ješto jsú na světě, a tyť chcem také pověděti, v nichžto ty žádné příčiny nenalézáš, ješto si měl k téj tvéj tobě, jakož pravíš, milé. První jest milost přirozená, jakožto bývá mezi otcem a synem a mezi mateří a dcerú neb mezi bratrem a sestrú aneb mezi přirozeným přietelem. Druhá jest milost manželská, jakožto bývá mezi mužem a mezi ženú, ješto jsú spolu u manželství jedno tělo. Třetí milost [jest]text doplněný editorem mezi přátely nepřirozenými, mezi jakožto tovaryši aneb mezi družicemi z někaké viery, ješto ji mezi sebú s obú stranú shledávají, anebo z někaké libosti zevnitřní, ješto sú pro se činili a v tom sobě svěřili a se sobě u milost zavázali.