doko[71v]číslo strany rukopisunati nemohl? Snad nepodobné myšlenie mieval, kterak to dokonati chtěl. Měl dvoje zamúcenie: jedno, že darmo myslil; druhé, že myšlenie v skutek a v účinek přivésti nemohl. Dobřeť k tomu ke všemu se přimlúvá Řehoř váš řka: „Každý nepodobný úmysl neboli nezřiezený[em]nezřiezený] nezrziezenie jest sobě sám múka a bolest.“ Ó, Tkadlečku, co těch nezřiezených myšlení mají všichni milovníci, a proto co muk mají, bolestie! A věz to ješče uplně, ty paniče Tkadlečku, že zajisté všecky světské, tělestné, zemské milosti a veselé musí se v žalost a v smutek obrátiti, trvaj, dokud trvaj. Nedarmoť jest pověděl Šalomón v svých Přísloviech a řka: „Smiech, všelikaké veselé aneb všelikaká libost světská bude smiešena z bolestí, totíž smutkem.“ A jindeť praví týž mudřec: „Poslednie veselé a skonánie radosti rád pláč skrocuje.“ To ty sám dobře víš a sám to shledáváš a shledati vždy muožeš a již s shledal, jedno chceš li to právě znamenati. I co jest jiného žalost nežli dokonánie některé tobě milé a utěšené věci? Neb to již shledati muožeš i sám to jako očitě vidíš: By ty nebyl skonal toho přebývanie, jímžsto by s tú svú utěšenú, ješče by ty neb i smutka a žalosti v rozlúčení[en]rozlúčení] rozluczenie seznal. Pomni již na ny, žeť sme dřiev ře[72r]číslo strany rukopisukli: „Kde milost, tu žalost,“ ač hned při milosti, ale potom na skonánie téj milosti. Slyš, coť praví mladý Jan v Apokalypsi třetiem dielu: „A nemějichu pokoje ani ve dne, ani v noci ti, ješto se modléchu potvoře,“ totíž tělesné libosti a světské milosti. Ty, Tkadlečku, pak toho s nětco svědom, jakýť ti pokoj mají, kto v milosti přebývají, a kterakého umyšlenie jsú ti, ješto se s milostí rozlučejí. Poslúchaj sedlského příslovie, ješto řiekají: „Po chuti nechut byla, lib sladec lib lib hořec, po smiechu smutek se rád ukazuje.“ Neb skonánie všie vuole nenie jiného nežli nechtění a nevolnost. K téj nevolnosti a k téj nesvobodnosti běžie a přibližují se den ode dne, hodina k hodině všecky zemské věci. Dnes ty, Tkadlečku, soběvolně umyslíš, což chceš z jitra učiniti, a snad nežli zajtřejšieho dne dočkáš, my tobě to zrušieme, a co s dnes byl volen sobě, snad nám z jitra povolen budeš. Zajisté to věz, tak jsú všechny věci na světě neústavné jako kolo, když u voze běží[eo]běží] biezie a sebú se točí[ep]točí] toczie. Mlč a roztíkaj a rozvaž na své mysli, co potom máš mluviti, čeho potom pykaje a z čeho nám laje. Nedaj se na slovo těch lidí, o nichžto mudřec praví a řka: „Ktož ženě folkuje, jie následuje, totíž v marnosti světské ne[72v]číslo strany rukopisubo