[43r]číslo strany rukopisuvšeho svého uměnie nemají od jednoho člověka ani od jednoho mistra, ani ode dvú, aniž sú toho došli, [toho]text doplněný editorem uměnie, jedniem miestem[au]miestem] miſtrem ani v jednom času. I kto jest kdy všeho smysla, od něhožto pocházie vše dobré, dojíti mohl jedniem miestem neb jedniem člověkem, jedniem časem? Než onde i onde i od onoho i od onoho člověka, až i dojde toho, oč jest ten člověk stál. Ano netoliko podlé učeného smysla to bývá, ale znamenaj, že to bývá podlé přirozeného [smysla]text doplněný editorem. Hleď a patř smyslem svým přirozeným a shledáš to, žeť to bývá, že rytieř, panoše, buď kteréhožkoli jest řádu, to, což má, že toho nedobyl na jednom člověku, ani na jednom pánu toho nevyslúžil, ani jedniem časem, ani jednú hodinú, ani jedniem miestem. A jakož o těch tobě pravíme, tak i o všech. Hleď! Ciesař, král, knieže jedniem člověkem nemóž svého panstvie ani své cti dojíti, by byl najmúdřejí, aniž jie obdržeti, aniž jie jedniem člověkem dokonati než mnohými dobrými a rozličnými kusy jeden druhému dálež dálež v sbožie lidmi, zbožím v čest, ctí ve vše[av]vše] wſſie dobré vniknúti musí, až i všeho dobrého dojde. Však s čítal v písmě, že člověk člověku jest povinen pravdu praviti, buď kteréhožkoli řádu, ač tieže kto na kom pro zpravenie a dobrým úmyslem, žádaje rady pro dobré dobrú měrú. Toť jest učinil pohan onen Dionides, když ho Veliký Alexander tázal, kterak by se jemu zdálo, že již mocně tak pod se vešken svět podtiskl a podmanil, odpověděl jemu a řka: „Ty jsi jeden člověk a viece nejsi než jeden od přirozenie a viece nic učiniti nemóžeš než jako jeden člověk; by pak měl sám síly se tři