[38r]číslo strany rukopisuvždycky málo zdá, což ho koli má, aniž tolik mieti móž, byť viece nepotřeboval, ač ne podlé potřeby tělesné, ale podlé vóle a podlé chtěnie. A tak žádný člověk nikda nebyl aniž bude, by kdy dosti měl zde na světě; a mienímť člověka podlé svěckého vysazenie, ne podlé běhu nad lidský řád, jakož sú lidé svrchovaní neb tací, ješto [jsú]text doplněný editorem zvláště někak Bohem ode všech svěckých věcí odchýleni a odděleni a odvedeni. Druhá věc jest čest světská. Té člověk nikdy do konce dojíti nemóže k své vóli a k své libosti; neb čím viece jie má podlé světa, tiem jie viece žádá a o ni viece stojí. Třetie věc jest dlúhé zdravie; toť se pak řiedko komu skoná s jeho vólí, neb čím jest kto déle živ, vždy mu se ještě déle chce živu býti a viece zdravie hledá, a dlúho živ jsa, vždy jest umřieti.

Toť tvá řeč již opak jde aniž shledati móžeš, když na té tobě milé ani na kom by kto na cti tak bohat byl, ješto by proto měl věčně živ býti, ano by nebyl žádný rozdiel mezi člověkem a mezi Bohem; neb když by ta tobě milá mohla pro své dobré ctnosti a pro svú čest věčně živa býti, přebývalať by v dobrých obyčejiech a ve cti, chtiec věčně živa býti, jehož nepravíme, byť to mohlo komu se přihoditi zde na světě, buď kteréhožkoli řádu, ta tvá topička tobě milá pak nadto. A také pravíš, že jest byla šťastna, zdali s neslýchal oné rozprávky, ješto ji praví Tales ten mistr? Když byl otázán, kto by byl šťastný na světě, odpověděl a řka: „Ten, ktož má život zdravý, duši neposkvrnitú zlými skutky a rozum přirozený k dobrému rozeznání od zlého.“

Pravil s nám prvé,