[21v]číslo strany rukopisusvěta až do skonánie světa pro hřiech u pokání.

Slyš, jakž to mieníme, pilně poslúchaj! Tak jakož prvnie vaše matka Eva lakomstvím a pychem vešken svět zavedla a k tomu nevěrú a neposlušenstvím, tak by tíž čtyřie hřiechové byli mezi lidmi až do skončenie světa. Nebť jest matka vaše prvnie shřešila čtyřmi hřiechy najznamenitějšími v snědku toho jablka, o němž ty sám vieš. Neb první hřiech učinila lakomstvím, že jedla to, což jie bylo zapovědieno. Druhý hřiech učinila neposlušenstvie, neb mimo přikázanie božie. Třetí hřiech: pýchú shřešila, že v tom libost měla slyševši, že má býti jako bohové, vědúc zlé a dobré; v tom se mienila povýšiti nad řád ten, v němžto ji byl Bóh ustavil. Čtvrtým hřiechem shřešila nevěrú, neb nevěřila řeči božie, jenž jie řekl: „Kterúžkoli hodinu ovoce toto jiesti budete, smrtí umřete.“ V tom jemu věřiti nechtěla, ale pochybivši v tom i věřila ďáblu hadu, co jie řekl. Hleď podlé toho, což se jie zdálo, by toho byla štěstím došla, že mněla, by věděti zlé a dobré mohla; za štěstie sobě to měla, pro něžto i od Boha odstúpila. Ale Spravedlivost, rozsúdivši to podlé pravého rozeznánie, ortel vyřekla, ať by pro ty čtyři hřiechy, jimiž se sama zavedla, smrtí umřela. Ale poněvadž Spravedlivost chtěla hrubě před se vésti řád svój bez milosti, upadla jest v tu skrovnost a zřiezenie, nechtiec toho dopustiti, by člověk z hlúposti své věda, kdy proti Spravedlivosti zajíti, a neuměje se jie z netbánie vystřieci, [i chtěla námi, Neštěstím, člověka každého vystřieci]text doplněný editorem[10]doplněno podle DG III 7; a jakož chtěla, tak se stalo.

Hleď, Tkadlečku! By to již jinak