[21r]číslo strany rukopisuširokých, dalekých, valných vodách, tyť by byly již nestačily, všechna zvěř, malá lesná i veliká, divoká i nedivoká, tať by již byla zahynula, ptactvo, jenž u vysokosti větrné pod oblaky přebývá, toť by bylo již sešlo. Všickni by lidé byli chtěli pansky a bez řádu sobě k vóli a k libosti bydliti a živi býti. A vešken svět takýmž během a takýmž nepořádem byl by již úzek pro lidské zpupnosti, pro lidské hrdosti i lidské bujné mysli, pro lidské zlé a nečisté lakomstvie, ano i sic druhým lidem svět mál, úzek, krátek a neprostran. Dobřeť nám jest poručeno slovo toho mudrce, jemuž jmě Sokrates, abychom je skutkem dovedli, jenž praví tak: „Toho všeho, což komu Štěstie přivede nebo zjedná, to Spravedlivost opraviti má; a nač pak Spravedlivost by hrubě siehnúti chtěla, tohoť pak zřiezenie a skrovnost nedopustí.“ Hleď, Tkadlečku, coť se to znamenává! By to již býti mělo po tvé vóli, že bychom tě již byli ostavili podlé tvé vóle s tvú tú jistú, jakož pravíš, žeť jest tobě Štěstie přálo, ale Spravedlivost, tať by tobě v tom překážela, majíc za to a praviec to, že by to býti nemělo, by ty, jsa člověk Bohem stvořený, mnohým dobrým smyslem obdařen, i chtěl se zavésti sám pro takéhožto stvořeného člověka, jenž od téhož Boha stvořen jako ty, nic od věčieho, by ty se zavésti chtěl pro takéhožto minutého člověka, jenžto z hlíny, jakož i ty, jest z ničehož stvořen, by ty se chtěl tak dalece zapomenúti pro takéhožto člověka, z jehožto pokolenie vešken svět jest od počátka