[22r]číslo strany rukopisunebylo zjednáno od té chvíle, jakž Eva, matka vaše prvnie, shřešila, rozličnými zásadami a mnohým odvozením, jenž s námi častokrát člověk rozličný od rozličných skutkóv, jenž by proti jeho Stvořiteli byli, odveden nebyl, vešken svět byl by těmi hřiechy svázán. Bylť by jeden druhého neposlušen; tožť neřád. Byl by každý lakomstvím chtěl všeho dosiehnúti; toť zlé. Byl by jeden na druhého se vždy vznosil; toť pýcha. Byl by jeden druhému nevěřil, by kto nad ním byl[11]prohozeno s: toť nevděčnost; toť nevděčnost. Bylť by člověk pótek žádných se nebál; tožť zúfalstvie. Nebť by nebyl věděl, odkad má přijíti, nebť by byl nevěděl, co dobře a co zle; toť hlúpost. O chudobě by praviti neuměl, neb by vždy byl v rozkoši; tožť obžerstvie. Se sám by neznal neb by mněl, by Bohem byl; tožť zatvrdilost. Budúcích časóv by netbal; tožť zúfalstvie. Neb by mu pýcha rozeznánie nedala, žádnému by vhod nebyl; tožť nerozum. Žádnému by se nezachoval; tožť obmeškánie. Boha by snad neznal; tožť hovadnost.

Znamenaj ještě i podnes, žeť sú mnozí na světě, ješto ještě žádných pótek nemají od nás do sie chvíle. Oniť již uplně za to mají, že jim Bóh toho nemóže vzéti, to, což mají, aneb oč stojie, anebo co komu který nátisk učinie, by jich nebyl, kto z toho káže; a o našem úřadě nic nechtie věděti, aniž o našie moci, aniž nás chtie znáti, ani na ny se tázati. Tiť činie jako Alexander Veliký: vida jednú moc svú velikú, jenž ji měl na světě, kázal sobě oběti s modlami činiti, jako činili lidé bohóm svým, maje za to, že by bohem byl. Znamenav to