[26v]číslo strany rukopisumě odchovati a přivésti měla ke všemu řádu světského stavu, pro něžto bych jie byl dal čest, chválu a jie do mé daleké smrti byl musil s pravú věrú a beze všie lenosti slúžiti a její vóli činiti. Ej, ty všemohúcí, mocný Bože! Jakúž s mi byl radost dal a jakú sem já radost toho měl v mém mladistvém srdci, když sem ji vídal před sebú bujně, avšak počestně kráčeti svým převýborným chodem, svým zpanilým zatáčením, svým znenáhlým a tichým ohlédaním na obracení, svým veselým poskočením, svými všemi obyčeji sobě po všech miestech svým řádem ctně činieci. Ještě mohu já to dobře řieci i jest tak, že sem toho nikda syt nebyl, těch jejích všech dobrých a šlechetných obyčejóv, jenž sem je byl na nie shledal, a netoliko já, ale každý rozumný člověk, ktož ji znal; a ještě netoliko já svým sprostným rozumem a smyslem sem ji v tom poznal, ale toho vše, kdež sem koli býval při pocti počestných panen a paní, anebo kdy čítal aneb slýchal o počestných počestech, jimiž sú byly v rozličných zemiech panny a panie dařeny, všeckny sem ty jisté pocti a dobré i šlechetné obyčeje jejie spolkem na nie shledal, a najmenší kus, ješto by byl proti řádu a proti dobrému obyčeji, toho sem na nie nikdiež neshledal, ale tak má tu postavu, žeť bych za ni slíbil, když by to býti mohlo, že tak, jakož zevnitř jest dobrých ctností a dobrých obyčejóv, že tak i na své mysli vnitř jest čisté a dobré mysli a čistého myšlenie ke všemu dobrému. Pochválena ta buď přešťastná, dobrá, pochválena ta buď