[16v]číslo strany rukopisumrzuté Neštěstie! Znátiť jest, co jsi anebo kterakých s vášní; neslušieť to na toho, kto koho jest mocen. Ba, by ty mělo pohana, ještoť jest téměř miesto psa na světě, nerozumný k takým věcem, neřku pak člověka takéhožto dobrého, přietele v svém domu, a tvého dobrého, co jím stálo, neb se jemu v čem těšil byl, ty by bylo naň laskavo, a jestliže by tě kdy rozhněval, že by mu byl milostiv, a jeho snad potom kterak ztratil bez své viny, pomněl by naň, a nemohl[u]nemohl] nemohli li by jinak, ale připomínal by jeho a jeho rád zpomínal. Ty pak mně o mú najvelebnější a najutěšenější topičku mluviti nedáš a jie nedáš asa zpomínati míle, a já nemám v svém srdci milejšie kratochvíle, milejšieho utěšenie, než ji míle ve všem dobrém připomínati a z té milosti, jenž sem k nie měl, nemám oč mysliti, než ať bych tobě o to tak přimlúval, aby ty seznati mohlo, že s zle, hanebně a nešlechetně nade mnú učinilo. A snad s ty neslýchalo, co jest komu oč píle, že rád o to mluví a rád o tom slyší i rád také o tom rozprávie, i druhdy zdaleka namietá, aby jedno o tom řeč byla. Leč ty mne tak mocno budeš, jakožto jest byl někaký tyran a ukrutník mocen mudrce onoho, o němž Veliký Valerius praví a řka, že byl jeden jménem Anaxarka, že když nechtěl, aby o něm mluvil, kázal jemu jazyk vyřezati. Ale mudřec uslyšav to, nedada jemu té pochvaly, sám sobě jazyk svój v svých ustech ukúsl a vyplinul jej tomu tyranu na tvář a řka jemu: „Nebude úd mój těla mého tvé zlé vóle poslušen.“ Leč ty mně též uči[17r]číslo strany rukopisuníš