[23v]číslo strany rukopisuvěci vzničenie jest druhé věci snitie aneb zkaženie“. Ano to bývá, že nikdy nenie, by která věc, kterážkoli[x]kterážkoli] kterakžkoli jest, sejde, by někdy pro něco nebylo aneb k některé věci jiná dobrá. A jindeť praví Aristotileš v svých jiných knihách, že Štěstie, to vždy běží před se na dvú nohú, a Neštěstie na jedné; avšak Neštěstie tolik uběhne na jedné noze, jako Štěstie na dvú nohú. A vždy, kadyž Štěstie běží, tu vždy blíž bývá od něho Neštěstie. A dále praví, že kdežkoli co dobrého Štěstie zjedná, tu hned Neštěstie to zruší a zkazí. Nedarmoť jest poostavil u přísloví pohan onen Sokrates, jenž řekl: „Štěstie, jež člověk je mievá, toť jest vždy z protivností vysazeno.“ Vídal li s to kdy a kde, že kdežkoli jest veliké Štěstie, tu veliké protivenstvie, a opět my, Neštěstie, když odstúpíme, žeť opět Štěstie zase miesto nás vládne a protivnost odstúpí? Proč ty nám pak tak hrubě přimlúváš? Zda ty na to činíš, jakožto činí ten strážný, ješto lva chová pod svú stráží a pod svú hrózú? Kdyžť se lev rozhněvá, tehdy on psa tepe, a pes aby křiče i upokojil lva. Též ty snad nám proto přimlúváš a nás proto hanieš, netoliko pro to, coť sme nad tebú učinili, by toho tak náramně želel, ale snad proto, aby se lev bál, totížto Smrt aby se tebe lekala, když by byl toho čas, totížto ač by Smrt chtěla vzieti snad tvú utěšenú, že by jie chtěl tak přimlúvati jako nám. Tak málo, jako jie budeš moci odolati a odhněvati a odsieci, tak málo ty nás našeho úřadu proti sobě a proti každému živému zbaviti móžeš. Oč ty pak jedno