[14v]číslo strany rukopisunahá baba jezdila. Ztěž se lékařóv vnitřních i zevnitřních, vždy li se jim jich lékařstvie trefilo! Ztěž se všech apatekářóv, vždy liť se jim trefují jich kořenní prachové, jich konfekty, jich žžené a pálené vody! Zvěda to, mějž to při sobě! Á, á, Tkadlečku, bychom někdy měli minúti svú mocí druhé lidi některého stavu a jim jich vždy vóli dopustili, aniť by mněli, by bohové byli, by to, což sobě umyslé, a toho vždy došli, sami od sebe to měli; bychom toho nerušili, z druhých lidí nebývala by kniežata a mocní lidé a z mocných lidí druhdy i s kniežat nebývali by chudí lidé a zavržení. Protož[5]zde znovu omylem uvedeno: druhdy z kniežat nebývali by chudi což jednomu odejmem a vezmem, druhý toho dojde. A bychom také druhými z jich panstvie nehnuli, dokud sú živi, vždyť by oni páni byli a jimi ostali. Proč[s]Proč] Protož ty se sám toho nedomyslíš? Bychom my druhým mladým králóm, jinošským kniežatóm, mocným papežóm v jich dóstojenství dali jich vóli, všichniť by nám svého zbožie rádi polovici dali každý. A bychom byli chtěli bráti alafance, od počátka světa ty jisté polovice shromaždiec v jednu summu aneb v jedno sbožie, již by vešken svět dávno náš byl. Ale co jest to, měj to také při sobě! Toběť z tvé té jisté, jakož pravíš, tobě utěšené počtu žádného učiniti nemáme. Musili bychom dlúhý čas k tomu mieti, bychom všem motýlóm, všem muškám, všem brúkóm a jiným zvieřatóm, jenž v zemi i nad zemí sú, počet vydali z těch puotek, jenž se jim a jich předkóm od nás přihodilo,