tak majíc za to, jako by od žádného nepošli, jedno od sebe sami byli. Ty s to, zlé Neščestie, ješto v svú zlost úfáš a se dálíš od svého Stvořitele netbaje jeho znáti, mněje, by samo od sebe bylo; žádného za nic nemáš v sobě, žádného slitování netbáš, vším hrdáš, vše podlé tiskneš, nemáš v sobě žádného slitování, žádné dobroty; ano mudřec Pytagoras praví, veilmi znamenitě píše to v svých knihách a řka: „Založenie bázni božie jest slitování [k]text doplněný editorem člověka a dobrotu k němu míti v jeho potřebě.“ Ale jáť jie věru u tebe nečiji. A snad se tomu těšíš, jemuž se jest těšil nemúdrý onen, o němž praví David v žaltáři a řka: „Řekl nesmyslný v srdci svém: „Není Boha!“ Ale takť já mám za to, žeť k tobě v tvéj nesmyslnosti bude řečeno slovo ono Davidovo: „Zlořečeni buďte, jenž se odchylují od přikázaní tvého, Bože, a jenž sstúpili s svých cest; zatraceni buďte všickni, jenž zlost vedú.“ Ano to praví Šalomón mudřec v uonom svém Přísloví, ješto je mluví takto řka: „Synu milý, boj se Boha a krále, ještoť jest náměstek jeho, a s jeho utrhači všech lidí nepřebývaj; neboť jim jich zatracení brzo příde a jich snitie jest hanebné.“ I koho kdy Šalomón tak znamenitě mínil, jako tě teď míní? I kto jest kdy větší utrhač byl i velikým lidem i prostředním i najnižším jedno ty?
Nevíš li toho, Neščestie, žeť ješče jest věcí na světě, ješto jich Buoh velice na člověku nenávidí, z nichžto sobě vybeř, také liť tě v tom kterém kusu nenávidí. Prvé jest oko k marnostem světským a ku oplzlostem přiklonité. Druhé jest jazyk klamovný neb špílný. Třetí jest ruka krvavá, totíž vražedlná, člověčie krev prolévajícé. Čtvrté jest srdce zlobivé a hněvivé proti svému bližniemu. Páté jest srdce naplněné zlého myšlenie a nečistého. Šesté jest rozsievaní zlosti a hněvu mezi bratřie nebli mezi bližními, je spolu vadíce.
Ó, hanebné a více nežli hubené Neščestie a mizerné, seždaj, ať již vypovím tvé zahubení! Budeš li té všie bídy co mieti, o niež s již slyšalo, ej, Neščestie, znamenaj své zahynutie, znamenaj své potupení pro své zlosti! Bychť já tobě pak co jiného nad to pravil, ty již samo vše vieš i slyšíš proti sobě mnoho zlého, mnoho nelibého. Než viem, že toho nevelmi tbáš, a snad z zúfalstvie, protože
