protože s toho v své zlosti již zapeklito; a jestliže to činíš z zúfalství, slyš, coť tobě i také každému praví svatý Augustin: „Snáze jest Bohu nebesa nová učiniti a jiná stvořiti, nežli zúfalého a hřiešného člověka spasiti.“ Neb na stvoření nových nebes Buoh nic nepotřebuje, ale na spasení člověčie zúfalého člověka potřebuje Buoh jeho vuole a chtění jeho k tomu, a jestliže jeho chtění a jeho vuole k tomu není, Buoh jeho spasiti nemuož. Ty tak netoliko si zúfalé v sobě samo, ale ješče se tiem vydáváš a toho sobě kakúsi pochvalu činíš.

Než jedno divno mi do tebe, proč ty se tiem chlubíš a svú zlost vypravuješ, proč ty pravíš své protivenství, vida a slyše všeckno budúcie zlé proti sobě na vše strany, nemoha sobě pokoje dáti v své zlosti, všady tu zjevuješ, všady ji vydáváš. Ano múdrý Aristotileš, když byl otázán, co by to bylo, ješto by nemělo všady a téměř nikdy praveno býti, ač by to i pravda byla, odpověděl a řka: „Se samého nebo se samu chváliti a o sobě svú dobrotu praviti.“ A poněvadž jest ten nedal, aby kto o sobě co dobrého pravil, ješto by však dobré bylo slyšeti, což pak ty, hanebné Neščestie, k tomu dieš, že ty netoliko o sobě nemáš co dobrého praviti, ale vší zlosti, všeho zlého na se tajiti nechceš, sem i tam o sobě rozličně vypravuješ, točíš sebú sem i tam na své řeči, jednak o sobě dobře povíš, jednak hanebně o sobě zmluvíš? Máš na sobě přirození jako třtina; ta sebú sem i tam od větru točí a se nahybuje na vše strany, sama se odievá jako ty řečí svú jednak zeleně, jednak suše, u bahniech ráda roste jako ty mezi zlostmi a mezi zlými a protivnými skutky. Zdali to z nemúdrosti činíš aneb mníš, byť nad tebú nebyl kto jiný mocnější, ať by tě zkázal? Pochybuješ, Neščestie, jistě a mýlíš se, a myšlení své na suchém písku rozsíváš, z něhožto naposledy nic nebude. Než snad mi proto namlúváš o svých zlostech a je vypravuješ chtě, ať bych povolil také tobě v nich a řekl, že dobře činíš a že s dobré, a tě chvále a na tě zře, potom také lidem takéžto protivenstvie činil a zámutky? Já slyším a rozumiem tobě, že ty činíš jako zlé knieže nebli zlý pán; když jest sám zlý a nepočestný aneb zúfalý, rád při sobě na svém dvoře mievá takéž lidi, jakož jest sám, nepoctivý a hanebný. Pakli sú kteří lepších