upřiemen a slep. Máš také býti ty, Neščestie, bezruké, totížto daruov za spravedlivost vzieti ani bráti nemáš, než kto práv, ten buď práv, a kto jest křiv, ten buď křiv. Máš býti němo proti oběma stranoma, žádného proti druhému nevystřiehaje, žádného proti druhému nepopúzuje; ač chceš míti miesto Spravedlnosti, tak již býti mušíš. Ale když si tak spravedlivé, mledlé, Neščestie, kterak pak tiem míníš, to mi pověz, že, když svého úřadu požíváš, k němužsto vysazeno, jakož pravíš, zvlášče, když sečeš lúky svými nechutmi a svým protivenstvím, že vždy spieše utekneš a utekneš svú kosú na dobrého člověka nežli na zlého a jemu viece protivenstvie činíš nežli zlému? Zprav mě toho a nauč mě tomu, ať tomu srozumiem, poněvadž Aristotileš v svých prvních knihách Metafyziky praví, že ti druhé učí, ješto jim příčiny těch věcí, o nichžto rozprávějí, praví; a tudiežť praví, že znamení umění a věděti nětco jest na vypovědění učení.

Poněvadž mi jedno pravíš, prav mi i druhé! Než mnoho mi vypravuješ a mnoho se vydáváš, ale moci své z duovodem vésti neumíš. Nedarmo si sobě přezdělo senosečec v tom úřadě, v němžto svú moc vypravuješ; neb takýž, když seče lúky, cožť jest té dobré travičky vonné a jiného kvietie, toť on seče, a co jest bylinie jiného, jakožto bodláčie neb hlohovie nebli jiné nevelmi požitečné a hrubé kořenie, tohoť on nechá. Toť já dobře řéci mohu, že se jest v tom mnohokrát od tebe stalo za mých časuov i nynie se podnes od tebe mnohým děje, že vždy spieše dobrého zamútíš nežli zlého. Ne takť spravedlivě činie, pro něžto sú druzí dobří pravým hořem, pravým zámutkem se Smrti dostali. Já mním, že vy oba spolu držít; neb což ty, Neščestie, počneš jednati, toť Smrt dokoná, a snad ty počátek a Smrt skonání, a já mám za to, že jest to bez snadu. Jistě, Neščestí, mnoho kvaltu činíš, mnoho násilím dobýváš, poně ty se málo Boha bojíš nebo snad nic; a snad ty mníš, by Buoh byl tvým tovařišem, a protož sobě nerozumíš. Cti málo šetříš, téměř tobě nečest jako čest, téměř tobě hanba a stud jako chvála, a já mním sobě na mysli, že ty nevíš, co jest hanba, neb se styděti nechceš. A ty také svého bližnieho poně za nitc nemáš. Á, á, Neščestie, ktož těch třie kusuov do sebe nemá, totíž bázni božie, stud k zlému a milost k svému bližnímu, ten zle na světě přebývá!

Než jakžť jest koli, velmiť mě to od tebe bolí, velmiť sem tebú zamúcen,