těmi rozprávkami nežli na svú stranu. Pravíš, že s staré, a na to míníš, abych tě ctil. Nebť praví mudřec Ligurius: „Bohaté lidi a lidi mocné nepříliš tbaj ctíti než lidi rozumné a staré,“ a řka, že ti najvíc ctěni býti mají; ale mieníť on lidi dobré staré, v svéj starosti v cnostech poznalé. Ale slyš, kamť tvuoj úmysl jde, také liť já tomu tco rozumiem. Ty pravíš o své starosti, ale k tomu hned pravíš, že s ukrutné a protivné. Slyš, čím se chlubíš, čím se vydáváš! Pravíť mudřec Tales, když byl otázán, co by vítězšieho, najhanebnějšieho a najohyzdnějšieho na světě byl shledal, odpověděl: „Nic hanebnějšieho, nic ohyzdnějšieho, nic těžšieho sem neslýchal, neshledal než starému býti ukrutnu bez milosti a bez slitovánie,“ a řka, že jest to najvětší bieda na starém, když jest zlostí svú nemilostiv a ukruten druhému.

A k tomu rozpravuješ o sobě rozličný stav, rozličné úřady, rozličné vladařstvo, a že s velmi spravedlivé. Avšak já toho neumiem rozuměti ani na tobě toho seznati, by tak bylo spravedlivé, jakož o sobě pravíš. Nebť mistr Albert Veliký vypisuje osobu Spravedlivosti a řka, že Řiemené Spravedlivost vydělávali: Panna prosta stojí v nebe tvář svú zvedši, očima jsúc slepa a rukú nemajíc a k tomu němá. Lidé obecní a nerozumnie a hlúpí ji často vidúce zjevně stojíce a neseznavše, co se ta panna znamenává, pravili řkúc: „Pěkný by to obrázek byl, by měl oči a ruce.“ Ale lidé múdří rozumějíc lépe, co se ta panna znamenává, odpověděli zase řkúce: „Tento obrázek jest velmi pěkný, ale by měl oči a ruce, byl by velmi ohyzden a škared.“ Ty, Neščestí, již slyš, kterak s velmi spravedlivo; též li si jako ten obraz? Ved, chceš li býti jako ta panna, jenž Spravedlivost slúla, musíš věru býti slepo, aby sobě nevážilo hledě [na]text doplněný editorem postavu nebo podstatu jednoho člověka mimo druhého, aniž hleděl na sprostnost čie ani na moc čí, by chtěl chudého a sprostného utrhnúti, hledě na jeho sprostnost, a bohatému křivdy pomoci pro jeho čest neb pro jeho moc, než aby nehleděl na žádnú stranu, než vzhuoru na nebe, a byl