našem protivenství, bez výklada nás zná, ač pak nerad, vždy nás zná, kto sme my a co sme my.

Dále nás tiežeš, odkud sme my. Slyš tehda! Myť sme odevšad, avšak nejsme odnikudž. Odevšad sme takúto měrú: nebť není toho miesta, toho kútu v žádné zemi, na všem světě, bychom tu nebyli, bychom tu s svú mocí nepobyli a s svým přivládaním; posluov nám třeba není, všadyť sme mocí svú sami. Dobřeť jest o nás pověděl mudřec pohan řka: „Neščestie jest o jedné noze, avšak jest tak brzké, [že]text doplněný editorem s Štěstiem všady stihne, jenž o dvú nohú běží.“ A nejsme odnikud tiem kusem, neb sme nepošli odnikudž a z ničehož. Naše první moc a prvé protivenstvie jest bylo ukázáno na prvniem člověku Adamovi, že z okušenie jablka jemu zapověděného byl mocí naší věčné smrti poddán. Tuť jest naším zjednáním Adam věčné smrti dán a oddán, i podnes my, Neščestie, s Smrtí tovařišíme. Tu jest nám a Smrti plná moc a právo dáno a poddáno na jeho všechny budúcie až do skonánie světa, abychom žádného svým protivenstvím neminuli; a tu moc máme od svrchnieho Stvořitele nebe i země. Sám s dřieve nás tiem potkal a řka, že za to máš, že my s Smrtí spolek máme. Jistě věz to, žeť se to často přiházie, že což my počnem, že to Smrt dokoná. Vídal li s kdy naše veliké protivnosti aneb naše veliké příhody, byť hned k těm našim protivnostem brzo Smrt nepřispěla? Řiedkoť se to přihodí; ač pak snad tu hned Smrt nebude, ale žádána často bývá od mnohých lidí, jenž v naše protivnosti upadají, ale v naši moc vnikují, Smrti žádají a druhdy jako potřebují. Čti Aristotileše, ješto píše v svých knihách O smrti a o životu řka: „Život a smrt sú všem obecny.“ A to sám vidíš, žeť jest to již nevelmi divné, co se narodí, že to zase umře. My pak pravíme, že též jest od nás; neb jakožto vše zase umřieti musí, tco se narodí, tak také vše, což na světě jest, naším protivenstvím potkáno býti musí; tohoť sme tě dřieve již zpravili také. A protož my z té moci proti všem lidem, všemu světu takto se píšem na svých listech: „My, Neščestie, božie vuolí moc a vládanie všech protivností na zemi i u povětří, od počátka světa až do skonánie, od východu slunce až do západu, od poledne až na puol noci, od puolnoci až na východ slunce zase vešken sme svět v svú kázen osáhli, vešken svět ke všem protivnostem jest nám v naši moc pilně dán.“ Protož ty jedno škřeklavě na ny voláš a nás za nic nemáš? Proč ty se nás nebojíš slyše moc naši, slyše úřad náš,