a nesmyslně učiníš aneb nemúdře mluvíš, nežli [jiného pro jeho nerozum, ješto méně rozumu má. Nemni proto,]text doplněný editorem[26]doplněno podle DG III 7 žes tvé té jisté topičky, pecopaličky zbyl, by hned zbyl všeho času. Mnohoť jest času ještě, nežliť se svět skoná, mnohoť jest chvíle, nežli se zastaráš. Nechvátaj kvieliti, neukvapuj zúfati! Pravíť Tales mudřec: „Najmúdřejší byt jest čas, chvíle, člověk v něm všeho znenáhla, oč stojí, dojde.“ Uposluchni, Tkadlečku, múdrých a beř na pamět rozličné naši řeči! Nekvap kvieliti, nehorli a pusť preč, coť jest preč; věz, coť jest tam, co preč, to tam, co tam, to buď preč! Pusť po vodě led [s]text doplněný editorem sněhem jako jinú vodu! Nepyč toho, čehož kdy dojíti umieš! Nekvěl o to, co s ztratil, a takéhož zase najíti muožeš! Věz, žeť živá hlava klobúčka dobývá!

Teď žalobník mluví k Neščestí a je zase haněje a praví, že nenie na něm a v něm nic dobrého, aniž se na něm kto co dobrého dočeká. A že pro ně jest rozličně v sirobě poddán a že by je rád haněl, ale pro rozličnú věc jeho haněti nesmie. Avšak pro to vždy žalobník lkáti, truchleti a smútiti se chce pro svú chot a téj s mysli spustiti nemiení.

Po ztrátě posmievanie člověk častokrát mievá. Cizé hoře mnohými časy lidem smiech bývá, jakož sem já již došel od tebe, neščastné Neščestie, i mně se již to od tebe, neščastnému a přesmutnému od tebe, Tkadlečku, děje. Toť znaji i čiji, uplně tomu rozuměji. Nebo s samo dřieve pravilo a nadhlas si to