[49v]číslo strany rukopisua nesmyslně učiníš aneb nemúdře mluvíš, nežli [jiného pro jeho nerozum, ješto méně rozumu má. Nemni proto,]text doplněný editorem[26]doplněno podle DG III 7 žes tvé té jisté topičky, pecopaličky[bk]pecopaličky] poczopaliczky zbyl, by hned zbyl všeho času. Mnohoť jest času ještě, nežliť se svět skoná, mnohoť jest chvíle, nežli se zastaráš. Nechvátaj kvieliti, neukvapuj zúfati! Pravíť Tales mudřec: „Najmúdřejší byt jest čas, chvíle, člověk v něm všeho znenáhla, oč[bl]oč] acz stojí, dojde.“ Uposluchni, Tkadlečku, múdrých a beř na pamět rozličné naši řeči! Nekvap kvieliti, nehorli a pusť preč, coť jest preč; věz, coť[bm]coť] toť jest tam, co preč, to tam, co tam, to buď preč! Pusť po vodě led [s]text doplněný editorem sněhem jako jinú vodu! Nepyč toho, čehož kdy dojíti umieš! Nekvěl o to, co s ztratil, a takéhož zase najíti muožeš! Věz, žeť živá hlava klobúčka dobývá!

Teď žalobník mluví k Neščestí a je zase haněje a praví, že nenie na něm a v něm nic dobrého, aniž se na něm kto co dobrého dočeká. A že pro ně jest rozličně v sirobě poddán a že by je rád haněl, ale pro rozličnú věc jeho haněti nesmie. Avšak pro to vždy žalobník lkáti, truchleti a smútiti se chce pro svú chot a téj s[bn]s] v mysli spustiti nemiení.

Po ztrátě posmievanie člověk častokrát mievá. Cizé hoře mnohými časy lidem smiech bývá, jakož sem já již došel od tebe, neščastné Neščestie, i mně se již to od tebe, neščastnému a přesmutnému od tebe, Tkadlečku, děje. Toť znaji i čiji, uplně tomu rozuměji. Nebo s samo dřieve pravilo a nadhlas si to