Tak tě také k té modle přirovnati musíme: neb v prvních svých časuov zmladu byl jsi [s]text doplněný editorem zlatú hlavú, totížto z dobrým rozumem a s zlatýma očima, že s byl ve všech věcech opatrnen a při smysle, při studu a při věrnosti jako zlato. Potom s byl prsoma a rukama stříbrný, totížto že s se pohoršoval a mdel a se zapomínal v těch kusiech, v nichžto se dřieve vždy mieval při sobě. Potom si byl břichem a ledvími mosazný, totížto jakož mosaz se všeho přijme, kdež ji pohladí, tak s ty se přijal všech světských marností, a jakož mosaz se ohlásí, když v ni čím udeří, tak s ty se tajiti nemohl v svých marných činech. Potom si byl svými stehny železný, totíž jako železo jest těžko a se samo jí, když zerzavie, tak s ty nynie těžek nám, a netoliko nám, ale i sobě sám; sám se jeda od sebe sám rzí zahyneš, svým zlým úmyslem. A tak jakož ta modla byla sprvu z dobré věci učiněna a potom dálež dálež vždy z horší dodělána, tak s ty také sprvu byl podoben k mnoho dobrému, ale již čím dále doluov, tiem vždy tobě ubývá. Než ješče sme postavili jeden kus téj modly, až doluov do země hliněných a olověných noh, totížto křehké, jako hrncový a hliněný střep před kamenem, a olověné, totíž měkké a povolné a ohnuté ke všemu pokušení; v tom jsme tě ješče tak daleko neshlédali, pro něžto tebe tiem haněti nechcem.