jie námi zbaven! Bez její li vuole čili s její vuolí? Jestliže s její vuolí, raduj se, že těch všech příhod a nelibých nechutí, ješto s od nie mieval anebo mieti mohl, prost budeš. A komuť jest dala svú vuoli, tenť jest přijal i ty všechny tesknosti na se a k sobě, ješto by ty je byl musil trpěti. A jestliže bez její vuole, odpusť jie; cožť se stane bez čie vuole, toť viny k sobě nemá.

Než to, cožť se stalo, pro tvé lepšie se stalo. Pravíš, že s jie námi zbyl. Tkadlečku, co se tomu divíš? Když pak bez toho býti nechceš, nevíš li, ale věz: To, cožť se jest tobě přihodilo, toť se ved ciesařóm, králóm, kniežatóm a velikým lidem přiházie; netoliko byť se jim frejířky a jich choti pronevěřily, i často manželky jich na cti klesají. A tobě se jednú přihodilo, a o to mluvíš, a jim mnohokrát, a často mlčeti musie, a čím k světu a podlé pěknosti zjednanější sú, tiem neustavičnější na cti. Pravíš, že s jie námi zbyl a žeť se jest námi tobě pronevěřila. O její nevěře mluvíš, a my o tvéj jí nikdy nepopudili proti tobě. Á, Tkadlečku, kolikero dobrým a šlechetným pannám a paniem ty s se často pronevěřil! Také s byl z těch jeden, ješto vše s své strany jako v sústruh mieti chtěl, ale téhož nepodati.

Mlč, ať tvé volánie tě samého nezahubí, nebť jest lépe počestně mlčeti nežli hanebným mluvením k hanbě přijíti. Nad to nade všechno vždy