nic aniž toho, čím ziščen budeš. Přijmi k sobě tuto řeč naši, a tož věz také uplně, žeť sme my praví celní a praví mýtní. Neb což jesti na světě a světa požívá, musíť nám z svého požitku mýto a clo a druhdy desátek dáti. A zda ved nevíš, byť lidí na světě nebylo, tak bychom my nebyli? Myť sme jedno pro lidi a těm požívati chcem, a ničím jiným, jedno že s nimi mámy vuoli svú; jinak by náš úřad nestál za nic. A by nás nebylo, však by na světě nebylo řádu; toť sme již nejednú pravili. I ješče to pravíme, žeť sme více pro dobré učiněni nežli pro zlé. Ale ty ved toho nešetříš. Málo sobě vážíš naše naučenie, málo, téměř nic tobě vděk není naše dobré rozpravenie. Neučiníš ty nám, jako učinil Veliký Alexander mistru svému, o němž se čte: Když byl jednú otázán, proč by mistra a učedlníka svého viece nežli otce ctil, odpověděl Alexander a řka: „Od otce sem přijal tělo, ale nerozumné a hlúpé; ale mistr muoj a učedlník muoj rozumem svým osvietil a na rozumnú cestu navedl, jížto rozuměti netoliko mohu zde na světě, co zlé a co dobré, ale i na onom světě budu moci seznati, co jest aneb bude dobré a zlé.“ Slyš, toť jest byl pohan, všakť jest se tomu byl naučil, za jakýž rozum člověk zde na světě sobě dobude, že