Tuto chválu činil David, když z Bethlema v Jeruzalémi a v Ebron byl králem ustaven.
Ps147,1 Chval , Jeruzaléme, hospodina, chval boha tvého, Sione. Ps147,2 Nebo potvrdil zámkóv vrát tvých, požehnal synóm tvým v tobě. Ps147,3 Jenž položil krajiny tvé mierem a tučností obilnú nakrmuje tě. Ps147,4 Jenž vypúščí výmluvu svú zemi, brzo běží slovo jeho. Ps147,5 Jenž dává snieh jako vlnu, mlhu jako popel střese. Ps147,6 Púščie krystal svój jako skývy, přěd obličejem studeni jeho kto strpí? Ps147,7 Vypúščí slovo své a roztajije jě, podul duch jeho a potekú vody. Ps147,8 Jenž zvěstuje slovo své Jakubovi, pravdy a súdy své Israhelovi. Ps147,9 Neučinil tak všemu národu a súdóv svých nezjevil jim . Chvála…
Tato chvála byla poslednie Davidova přěd jeho smrtí a mistrové chtie tomu, když řekl: „Všechen duch chval hospodina,“ tehdy pustil duši svú.
Ps148,1 Chvalte hospodina s nebes, chvalte jeho na výsosti. Ps148,2 Chvalte jeho, všickni anjeli jeho, chvalte jeho, všětky moci jeho. Ps148,3 Chvalte jeho, slunce a měsiec, chvalte jeho, všickny hvězdy a světlo.
