jelenie. A na výsosti mé přivede mě, vítěz v chvalách zpievajícieho. Chvála otci…
Chvála Mojžieše
Tuto chválu zpieval Mojžieš a kázal po sobě vésti Židy v chválu boží, když chtěl umřieti, takto řka:
CantDt32,1 Slyšte, nebesa, co budu mluviti, poslúchaj země slova úst mých. CantDt32,2 Prorosti ve dšči učenie mé, plov jako rosa výmluva má, jako přieval na zelinu a jako krópě na trávu, CantDt32,3 nebo jmě hospodinovo budu vzývati. Dajte velebnost bohu našemu. CantDt32,4 Boží svrchovaní sú skutci a všěckny cěsty jeho súdové. Bóh věrný a beze všiej nespravedlnosti, věrný a pravý. CantDt32,5 Shřěšili jemu a ne synové jeho v hnisu, pokolenie křivé a neodvrácené. CantDt32,6 I to li vracuješ [hospodinu]text doplněný editorem[1601]hospodinu] Domino lat., lide bláznivý a nemúdrý? Či on ne otec jest tvój, jenž ujal i učinil tě i stvořil tě? CantDt32,7 Pomni dni staré, mysli pokolenie vláščí. Otěž otce tvého a zvěstuje tobě, věčích tvých a povědie tobě. CantDt32,8 Když děléše Vrchní vlasti, když odlučováše syny Adamovy, ustavil meze lidské podlé čísla synóv Israhelových. CantDt32,9 Diel ale hospodinóv lid jeho, Jákob obrv dědiny jeho. CantDt32,10 Nalezl jeho v zemi pustéj, na miestě hrozném a púhléj púšči. Okolo vodil jeho a učil a střiehl jako zřiedlnice oka svého. CantDt32,11 Jako orlice vznucuje k létaní ptáčátka svá a nad nimi poletujíc, zprostřel křídle svoji i podjal je i nosil na ramenú svú. CantDt32,12 Hospodin sám vódce jich byl a nebieše s ním bóh jiný. CantDt32,13 Ustavil jeho na vysokú zemi, aby jedl ovoce polské, aby zsál med z opoky a olej z skály tvrdéj, CantDt32,14 máslo z hovada a mléko z ovec z sádlem beraním a škopcovým synóv bazanských a kozly s jádrem pšeničným a krev hroznovú, aby pili přěčistú. CantDt32,15 Roztlustěl jest milý a vzbočil sě, roztlustěl, roztučněl, rozšířěl. Odstúpil boha, učinitele svého, i odšel od boha, uzdravitele
