O slavíku a o jestřábu. Kapitola XLIIII.
Ach, světe, toť jsi bez práva,
kdež již slib po řece plová[ek]plová] ſlowa.
[2210] Všaký jest k nevěře tvrdý,
neb již viera kdes blúdí.
Řiedký již v svém slibu stojí,
než o družci vše zlé strojí.
Ktož jest družci osidlo klada,
[2215] přečasto v též sám upadá.
Poslúchajtež této pověsti,
tu přede mnú račiž siesti.
Kdes slavíček své zpievanie
takéž večer jakož z ráně[el]ráně] Araranie
[2220] přieliš rozkošně notieše,
až jako ohlušiti chtieše,
s nimiž své hniezce poče těšiti,
sám se také veseliti.
K nim přiletě jestřáb výbojce,
[2225] jenž jich smutka bieše strójce[em]strójce] stogce,
chtieše to hniezce zhubiti,
jím své vole nasytiti.
Slavíček prositi poče,
své hniezce smutné okroče,
[2230] aby mohl své dietky živiti.
Jestřáb jemu tak poče mluviti:
„Viece nad prosbu tvé pěnie vážie.
Ni k prosbě, ni ke mzdě se snaží[en]snaží] ſnaże!
Milosti mé nelze mieti,
[2235] jedné budeš sladce pieti.“
Slavík vstroji nové pěnie,
chtě zrušiti jeho chtěnie.
Usty pěje, srdcem stóně,
jeho myšlenie v túhách tone.
[2240] Z jehožto ust pocházie strdí [51r]číslo strany rukopisutekúcie,
pěnie také přežádúcie.
Ukrutný[eo]Ukrutný] Wkrutny pták tak povědě[60]po srovnání s latinskou předlohou schází podle J. Loriše na tomto místě verš „sordet iste modus canendi“ (Loriš 1903, s. 116):
„Dietek sniesti se nestydie,
ano jich smrt matka vidí.“
[2245] Žalost svú matka vidúci,
až nemóž umřieti mrúci,
ale život svój tak ztáhá,
že již jako smrt přemáhá.
Má v srdci viece bolesti,
[2250] nežli jie smrt móže přemoci[61]J. Loriš v poznámce uvádí, že „rým žádá ‚ſneſti‘“(Loriš 1903, s. 116).
Ó, matko, čemu s na světě,
jenž bolesti velmi viece
tvé srdečko jest trpělo
než tvých vlastních dietek tělo?
[2255] By tělce pták usty klije,
tvé srdečko bolest čije.
Horší velmi ostra meče
tvé srdce brzo proteče.
Jestřáb svój hřiech postiže,
[2260] když jej ptáčník se lpu zdviže.
Zlého konce jest zásluze
zlý život lestného muže;
jenž nevinného lstí lapá,
přečasto sám v též upadá.
Fine malo claudi mala vita meretur.cizojazyčný text
Qua rapit insontes, se dolet arte capi.cizojazyčný text
O vlku a lišce. Kapitola XLV.
[2265] Jenž rád bývá zisku svému,
ten klade osidlo zlému;
přečasto cizieho žádaje,
jsi časté přísahy maje.
Jenž jest družci čině jámu,
[2270] často padá v tuže samu.
Tato pověst to dává znáti.
Když [51v]číslo strany rukopisuplen vlka obohati,
