[27v]číslo strany rukopisuv moři jako žloutek v vejceti?“ Mistr: „Boží mocí, neb tak mnoho vod teče okolo země. Kdo by byl v oblacích, tomu by se nezdál svět starší než jako peníz, neb všickni pramenové jdou z moře a všechny řeky a zase tekou v moře.“

Mládenec: „Na kolik jest částek svět rozdělen?“ Mistr: „Na čtyři. Jedná strana slově Azia, druhá Europa, třetí Afrika, čtvrtá Amerika.“

Mládenec: „Pověz mi o té straně, jenž slove[aw]slove] ſlowě Azia?“ Mistr: „Azia počiná[ax]počiná] a počiná se tu, kdežto slunce vychází. A v ráji jest jedna studnice, z té tekou čtyry řeky. Jedna slově Fizoní, druhá Sion, třetí Tykris a čtvrtá Efrátes.“

Mládenec: „Kam tekou ty řeky?“ Mistr: „Sion teče skrze Indii a teče skrze jednu horu, ta slove[ay]slove] ſlowě Atlas, a odtud teče skrze mauřinskou zem v Červené moře. Tygris a Efrates tekou skrze jednu horu, ta slove[az]slove] ſlowě Patrata, a odtud tekou skrze Armenii, a ty vody netekou očitě z ráje, než pod zemi, až do těch hor jménovaných.“

Mládenec: „Která země nejblíž leží od ráje?“ Mistr: „Jakož nám Písmo svěd[28r]číslo strany rukopisučí, že do ráje žádný nemůž vjíti, neb jsou okolo ráje hory, v nichž leží saně a drakové. Ti brání, že nemuž žádný vjíti do něho[ba]něho] ného. Podlé toho ráje leží jedná země, ta slově India. Jméno to má po jedné vodě, ješto slove[bb]slove] ſlowě Indus, a ta teče z jedné hory Kaukázus řečené a teče v Červené moře. Tu jest nesnadno vjíti, neb z jedné strany teče Divoké moře a z druhé strany Indus a tak jsou veliké pouště, že ve čtyrech letech tam ledva by dojíti mohl. Azia, ta země jest rozdělená ve čtyry a v třidceti vlasti a jsou v ní rozdílný[bc]rozdílný] rozdjlny lidé. V té zemi jsou 3 hory. Jedna sluje Germánus, druhá Datras, třetí Orestáke. To dříví na těch horách bývá tak vysoké, že je povětří opaluje. Na těch horách jsou lidé dvou loket zdýli, ti lidé vždy třetího léta pozorují a sedmého sestarají i ošedivějí a osmého léta[bd]léta] leta umírají. V té zemi ostrovy mají v sobě plno zlata a stříbra, celé léto[be]léto] leto se zelenají, každýho roku dvakráte květou aneb ovotce dávají. I podlé těch ostrovů jsou zlaté hory. Toho zlata nižádný nemůže dojíti pro saně, draky a červy, ješto to[28v]číslo strany rukopisuho