nemohúci v něm býti pro zapálenie smilnosti těla.
Bieše jedna jeptiška velmi krásná a ku panně Mariji velmi nábožná jménem Beátka a od jednoho žáka velmi milována, tak jsúci jeho milostí zapálena, takže klíče, kteréž mějieše od kláštera, poručila panně Mariji, před jejiem obrazem řkúci: „Již sem v zápale těla rozniecena. Nemohu v tomto klášteře déle býti.“
I odešla pryč s tiem žákem. Kterúžto pannu biedný žák porušil. Potom po nemnohých dnech ji opustil. Ale ona nemajíci, čím by sě živila, a do kláštera vrátiti sě styděla, učiněna jest nevěstkú. A v tom hřiechu byla patnádcte let.
A když již sobě stýskala, jednoho dne přišla v světském oděvu ke dveřóm toho kláštera, v kterémž jest prvé přebývala, i řekla jest k vrátné toho kláštera: „Znala li si Beátku, strážnú tohoto kláštera?“ Odpověděla: „Výborně sem znala, neb zajisté jest svatá, poctivá i zachovalá až do dnešnieho dne v svém panenství.“ A uslyševši ta slova, chtieše odjíti. Ale panna Maria ukázala sě jí v své vlastní tváři a řekla k ní: „Já sem patnádcte let v tomto klášteře za tě posluhovala, i protož navrať sě zasě na své miesto a čiň pokánie za své hřiechy, neb ižádný z lidí nevie tvého zlého účinku.“ Kterážto inhed všedši do kláštera Pánu Bohu děkujíci i panně Mariji, i byla žíva dobře, Pánu slúžéci až do smrti.
