smrtedlného, kterýmžto hřiechem hněval jest mého syna milého, i protož přikazujiť vám skrze ukrutný, strašlivý i hrozný den súdný, abyšte jeho duši zasě k jeho tělu navrátili, aby toho hřiechu, kteréhož skrze vaši lest sě jest nezpoviedal, ani za ten hřiech dosti učinil, aby jeho duše jsúci zasě v tělo navrácena, i mohl by on svój život opraviti.“ Kteřížto diáblové bez prodlenie jeho duši sú pustili k jeho tělu a inhed jest počal žív býti. A potom sě jest s pravú věrú toho hřiechu zpoviedal a spravedlivě Pánu Bohu za ten hřiech dosti učinil. A to rozpravenie proto jest psáno, abychom slúžili rádi našie milé panně Mariji. A vězte, že každému člověku, kto jí věrně slúží a ji miluje, žeť ona s pilností každému spomóže. Prosmež i my, ať by nám spomohla!
Tuto sě píše o jedné ženě, kterak sě jest smilstvem zapálila proti synu svému a přebývala s ním, až i počala synem.
Jedna žena zápalem a libostí smilstva jsúci zapálena proti synu svému vlastniemu, jehožto tak velmi zamilovala, až s ním i počala a počevši i porodila syna.
Tehdy bázní velikú pro tak veliký hřiech jsúci přestrašena a bojéci sě, by jí náhlá smrt nepřišla a potom aby na věky nebyla zatracena, a protož myslila převelmi velikým myšlením, aby sě mohla s některým
