Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jednom rytieři jménem Julianovi, ješto jemu bylo mluveno od jelena, když na lov jel.
Rytieř jeden bieše jménem Julianus, jenž otce svého i svú matku nevěda zabil. I stalo sě jest, když ten Julianus, jsa u mladých letech velmi urozený a vzácný, i událo sě jemu na lov jeti i uzřel na tom lovu jelena, an chodí; i chtieše jeho polapiti. A obrátiv sě jelen, vece jemu: „Ty mě chceš zabiti a nevieš toho, že máš otce svého i matku svú zabiti.“ A když on to uslyšel, velmi sě poče lekati a báti, aby [sě]text doplněný editorem snad jemu nepřihodilo to, což slyšel od jelena. A opustiv všecko své sbožie, otce i máteř, tajně jest odjel a velmi do daleké vlasti bral sě.
A tu sě k jednomu kniežeti přikázal a přivinul. A tak sě poctivě velmi měl na dvoře toho kniežete, takže jeho to knieže rytieřem povýšenějším nežli dřéve učinil. A jednu svú urozenú přietelkyni jemu dal za manželku a jeden svój hrad dal jemu miesto věna.
I stalo sě jest, když otec Julianóv i jeho matka, zateskše sobě velmi po svém synu, počeli sú sě s pilností ptáti, zda by jeho mohli nalézti. A tak dlúho chodivše přišli až do toho hradu, kdež jich milý syn přebýváše Julianus. A když ty časy jeho doma nebieše, kdyžto jeho manželka je uzřela a oni všecky věci počeli sú jeho paní rozprávěti, co sě jest jich synu přihodilo, a ona těm řečem porozoměvši, poznala, že by otec a matka byla hospodáře jejieho, neb takové věci od svého hospodáře častokrát slýcháše, i přijala jest je velmi
