lidské.“ A jsúci zapálena v milování Božím, jdúci přes veliké bláto, pade křížem před Božím tělem i řekla: „Prosím tebe, milý kněže, aby málo postál.“ I postál jest. A ona opět pade v blátě před tělem Božím a řkúci: „ Pane Jezu Kriste, jestliže ten si, jenž sě ráčil naroditi pro spasenie naše a na kříži umřel si a z mrtvých vstal si třetí den a vstúpil si na nebesa a sedíš na pravici Boha Otce a odtud přijdeš súdit živých i mrtvých, jestližeť tě kněz nese v této pušce, prosím tvé svaté milosti pro tvé veliké milosrdenstvie, aby mi ráčil mé těžké hřiechy odpustiti.“ I odpověděl Pán Buoh z té pušky jazykem latinským: „Já tobě odpúštiem všecky hřiechy tvé.“ A ona uslyševši ten hlas latinským jazykem, vece: „Pane, nerozumiem jazyku latinskému. Prosím tebe, mluv mi, abych mohla rozoměti.“A on k nie vece: „Já tě přijímám na svú milost.“ Uslyševši to žena nevěstka, vece: „Ty mě přijímáš na svú milost, a já sem tě mnoho svým tělem biedným hněvala, ješto toho nemohu vymysliti. Dieky vzdávám tobě, Pane Jezu Kriste, jenž si mne, biednú hřiešnici, ráčil k své svaté milosti přijieti.“ A obrátivši sě k Pánu Bohu, inhed popravila svého života.
Ó, kterak utěšená a dobrá věc jest Pánu Bohu slúžiti ze všeho srdce svého a ze všie dušě, kterýžto Pán Buoh činí spaseny ty lidi, kteřížto v něho úfají.
Tuto sě píše opět jiná rozprávka pěkná.
Jeden kněz dobrý na den Božieho narozenie jdieše do jednoho kostela, aby mši slúžil. A když poče mši slúžiti, i uzřel nevýmluvný zástup, oděný bielým rúchem, ani přišli do toho kostela a počeli zpievati piesničku: „Dnes neporušená panna Maria Pána Boha nám porodila.“
A přistúpiv jeden z toho zástupu k tomu knězi, vece: „Prosíme tebe, aby nám ráčil dáti tělo Božie.“
