žeť větčí jest, „neb jest on stvořil nebe i zemi i všecky věci jiné i nás také. Jenž pro náš hřiech strčil nás do hlubokosti pekelné.“ Uslyšev to Kristoforus, vece: „Toho pána chci hledat.“ A nenalezl, přijide k jedné vodě, za kterúžto vodú přebýváše jeden pústenník. I poče jeho ten pústenník tázati, koho by hledal. Jenž vece: „Krista.“ Jemužto vece pústenník: „Chceš li přes tuto vodu přenášeti …nyky[13]torzovité slovo pro jeho jméno, nalezneš jeho.“
A když za mnohý čas to činieše, přihodilo sě jednoho dne, že voláše děťátko jedno, aby je přenesl. A když je nesieše, tak sě jemu to dietě obtiežilo, že jeho bez mála udusilo. I otázal jeho Krištofor, kto by byl, a on řekl: „Já sem Kristus, jehož ty hledáš.“ A on pade k nohám jeho i vece: „Pane, co mi kážeš učiniti?“ Jemužto Pán Buoh odpověděl: „Pokřtěn buď ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“ Jenž jest to i učinil. A tak dlúho slúživ Pánu Bohu, život svój mučedlnictvem dokonal.
Tuto sě píše rozprávka velmi pěkná o jedné babě čarodějné, jenž bieše horšie než črt. A ta jest manžely dobré v nenávist uvedla.
Muž jeden a žena biechu spolu dobře. A diábel tomu závidě, tři léta pracoval, chtě mezi nimi nepřiezeň zjednati, a nemohl. I mysléše sám v sobě, že nic nenie chytřejšieho nežli zlá žena. I jide k jedné zlé ženě a prosě jie, aby je svadila a že jí chce zaplatiti. A ona řekla diáblu: „Dáš li mi pět šilinkuov grošóv, učinímť, že nikdy spolu dobře nebudú.“ Jížto diábel vece: „V pravé pravdě, učiníš li to, viece tobě dám.“
A ona vesela jsúci odjide k té dobré ženě. A pozdravivši jie, vece: „Kterak ty a muž tvój živi ste?“ Odpověděla:
