sě mládenec z toho velmi lekl, počel jest ten div mnohým lidem rozprávěti. A napomenut jsa od mnohých, aby svět opustě i slúžil drahé panně Mariji, kterýžto, než by sbožie opustil, ženu pojal a panně Mariji slib zrušil.
A první noc ukázala sě jemu panna Maria tiežíci jeho, proč by jí viery nedržel. Též i druhú noc, lajíci jemu velmi hrozně. A on procítiv, ženu i všecky věci opustiv, na púšt šel a tu až do smrti nábožně panně Mariji slúžil.
Tuto sě píše o jednom žáku, jenž panně Mariji slúžil, co sě divného i stalo.
Bieše jeden žák v jedné krajině velmi mladý, kterýžto na každý den před oltářem panny Marie řiekáše dvanádct pozdravenie panně Mariji kleče na kolenú.
Kterýžto žák jednu děvečku velmi milováše a toho sě hřiechu často zpoviedáše. I bieše obyčej v té krajině toho času, že když by kto v smilství umřel, aby jeho na kerchově nepochovali. A stalo sě jest, že umřel bieše brzo ten žák. A kněz toho města nic o zpovědi toho žáka nevědieše. I kázal jeho ten kněz na poli pochovati. I stalo sě jest po několiko dnech, že jednomu knězi blízko od toho města přišel někaký hlas u vidění a řka. „Proč služebníka mého nepoložil si na kerchově?“ Neb bieše ten jistý na poli pochován, kteréžto pole k osadě toho kněze příslušieše. Kterýžto kněz procítiv i poče sě tomu hlasu diviti.
I stalo sě jest druhé noci opět, stal sě hlas v táž slova. A k tomu hlasu přičiněna sú tato slova:
