[228v]číslo strany rukopisujej až do času příštieho shověl, aby jemu jeho dluh byl zaplacen.
O prodání zástavného dědičstvie
Všelijaká dědičstvie zastavená a zapsaná v městské knihy budú li prodána, ten ktož je kúpí, dlužen bude platiti věřitelóm dotud, dokudž on neb věřitel trhu, za čež řečená dědičstvie jsú kúpena, neodvolá, a ktožkoli z nich držeti bude, otázku učině, na tohoť spadnú.
O zástavě dědictvie rukojmiem
Ač by kto, když čas přijde, rukojmie svého od žida penězi hotovými vysvoboditi neb vyvoditi nemohl, a má li dědičstvie, v to se muož rukojmie uvázati, a za šest neděl držeti. A takové drženie před soudem oznámie, a jestliže by k trojiemu ohlášení neb provolání dlužný jistec jeho od žida nevyvodil, hned dědičstvie bude moci prodati a se samého z jistiny i z lichev židovských vyplatiti. A toť nebude ku potupě obyčeje práva obecnieho, jenž die, že dědičstvie zastavené den a rok drženo má býti v zástavě, {den a rok dědičstvie má držáno býti}marginální přípisek mladší rukou nebo toť se rozumie, když jest zástava dobrovolná, ale ne když k tomu puzen bývá spravedlností a řádem soudným, a zvláště, když dluh, v němž jest dědičstvie zastaveno, židovskú lichvu má na sobě, nebo v takové příhodě ten, ktož zastavuje dědičstvie, rozmnoženie lichvy v roce a ve dni větší škodu činí, nežli zisk chovánie dědičstvie přinesl by jemu. Protož při takových zástavách neb zavázaních předřečených toto právo obecnie má býti zachováváno:
