[233v]číslo strany rukopisuúrok, kupujíciemu před soudem pravdu zamlče, prodal by za svobodné nebo dal, ačkoli ode dne postúpenie a odevzdánie čas a rok pominul by, avšak jestliže potom kupujíciemu byla by otázka o placení úroku od pána toho úroku a duovod svědomím listovním neb svědky věrohodnými, ačkoli tiem jest rok vládl, avšak prodavač bez odporu svými náklady a prací má zpraviti, nebo pravda zamlčena, kteráž zklamánie a lest přikryla jest, žádné škody nečiní tomu, jenž tiem ten rok vládl.
O dvojiem rozdielu dědičstvie, když pán káže prodati
Znamenaj, že dvoje jest dědičstvie: jedno, jenž má ve vsi neb za vsí duom neb některý užitek, kdež podsedek sedí osobně; druhé, jenž nemá takového užitku, jakož jsú zahrada, lúka, chmelnice a těm podobné. Nuže jestliže pán hodnú příčinú hnut jsa rozkázal by prvnie dědictvie úročníku neb purkrechtníku nebo podsedku prodati, jinému najieti a k vladení postúpiti, aby ten tu osobně seděl, a to přikázanie trojím napomanutím, z nich každé bylo by za 14 dní pořád zběhlých, přestúpil by, tehda dědičstvie jakožto odběhlé neb opuštěné jmieno na pána spadne. Ale druhé dědičstvie, jenž nemá zvláštnieho užitku, ale jest jemu pro bývanie podsedka přispojené, jestliže by všetečně v těch třikrát 14ti dnech, t. v šesti nedělech, trojím napomanutím předešlým, prodaje neb směny zanetbalo by, tehdy by k ruce páně přišlo. Avšak spra[234r]číslo strany rukopisuvedlivá a hodná příčina, pro nižto prodavač kupce jmieti nemohl jest, roku napomanutie takového hodně prodlí.
Kapituly o vraždlníciech, kto móž rukojmí býti za vražedlníka
Padesáte funtóv, jenž často bývají jmenováni v městských práviech, váží 30ti hřiven, za hřivnu 64 gr. počítajíce, protož maje 30ti hřiven neb kop, muož za vraždu rukojmí býti.
O výmluvě z vraždy
Obžalovaný z vraždy lépe muož život a nevinu svú obdržeti a okázati přísežným neb skrze přísežného, nežli přemožen býti od přísežného. Opět ač by kto skrze přísežného prostú žalobú obžalován byl pro vraždu, sám se muož na kříži očistiti.
O vražedlníku žalobci
Ačkoli žalobník učině žalobu pro vraždu, znamenie vraždy řečeného leichceichencizojazyčný text před soudem neokázal by ani mezi čtyřmi lavicemi položil, avšak proto obžalovaný nemá jmien býti za sproštěného.
Kto chce svú nevinu pro vraždu dokázati,
neb že by mocí svú moci odepřel, přisáhne sám sedm s věrohodnými lidmi neb duovodnými, mezi nimižto jeden má býti z přísežných, aneb miesto přísežného buďta jiná dva muže věrohodná usedlá, a tak bude sám osm.
