Kapitola prvnie o obdržení dědictvie a nároku
Ač ten, ktož vládne dědictvím, držal by je rok a den a svobodně bez narčenie jím vládl by, narčenie od kohožkoli potom učiněné daremnie jest a marné. Ale dřieve svrchupsaného času, jenž v sobě zavierá přípis, t. drženie bez roku, jenž v městské při jest roční a denní, dlužen jest prodavač kupujíciemu dědičstvie odevzdané od všelijakých nárokóv vypraviti. Opět narčenie činící jestliže po zprávě učiněné rok a den ustavičně přestal by, aniž by toho nároku soudem konal, pro zapsánie učiněné zbaven bude práva svého.
O odevzdání dědictvie
Odevzdánie slove od skutku rychtářova, protož na svědectvie odevzdánie vedlé obyčeje soudu právo jeho má býti zaplaceno. Opět dědictvie od prodavače v ruku rychtářovu najprv má dáno býti, a ten je potom dále kupujíciemu odevzdaj. Opět ktož dědictvie a zvláště za městskú zdí ležície před soudem odevzdává druhému, žádá li, má jemu uručiti, aby dokudž jemu miestně a dědičně zapsáno nebude, od nárokóv práva aby jemu je zpravil, ale nenie potřebie, aby od mocné ruky neb od násilé toho jemu bránil a hájil.
Odevzdá li opilec v noci dědictvie
Opilec ač v noční čas před některými přísežnými dědictvie svého druhému odevzdal by, takové odevzdánie jakožto nepevné z práva nemá před se jíti, proto také, že skutkové
