[227v]číslo strany rukopisuzbraňoval, překážel neb kterakžkoli sobě osoboval a připisoval by, by pak neviem jak dlúhý čas tiem vládl, však tiem nemuož se brániti, poněvadž vždy zlú dóvěrú tú věcí cizí vládl by, nebo nedóvěrný neb zlé dóvěry vladař netoliko od osoby obecnie, ale od zvláštnie, jemuž by to známo bylo, muož obžalován býti.
O témž jelikož k lozunkóm
Znamenáno má býti, že z lozunkuov, desátkuov, poddýmie a kterýchžkoli městských poplatkóv skrze vyšší pána nebo zprávci lidu obecnieho ku placení uložených nemóž se žádný vladařstvím, i. prestpcione,cizojazyčný text jakžkoli dávním obrániti. Znamenaj také, že toliko při dědičstvích a ne v jiných přiech vládnutie má miesto.
O odevzdání a zaplacení dědictvie
Usúzeno jest Čáslavským, že dědičstvie prodané prvé má býti penězi zaplaceno od kupujícieho, nežli odevzdánie dědičstvie od prodávajícieho.
O odevzdání a narčení dědictvie
Opět usúzeno jest týmž: chce li člověk druhému před soudem některé dědičstvie odevzdati a jiný to dědičstvie nařkne, nemá býti odevzdánie dopuštěno, leč prvé v témž aneb aspoň v druhém hned potomniem soudu to narčenie bylo zpraveno neb vyváženo, nebo tiem se ukracuje a srovnává věc soudná.
O narčení dědictvie
Žádájí li dědicové, mají prodlenie jmieti od rychtáře a od přísežných od prvnieho do druhého,
