[301v]číslo strany rukopisua svatého kříže penězi, za něž by prodáno bylo, buďte dáni, jenž na potřeby řečených domóv, kdež by se zdálo býti potřebné, vynaložte. Pakli by kto chtěl míti věčný kšaft z sbožie pánuov světských nebo nábožných, zjednat kúpi od kněží a mnichóv.
O rušení kšaftu po smrti
Přihodilo se, že jeden měštěnín svú poslední vuoli zpuosobiv, rozkázal duom prodati, a třetí čest ženě a dvě česti dvěmu dětem, jenž ještě nemluvňátka, pozuostavil, některým svým přátelóm, kteréž jmenovitě k tomu ustavil, rozkázal k užitku dědinskému aby obrátili. I přihodilo se, že žena pojala jest muže druhého, a když se to stalo, přátelé duom prodavše, dvě česti peněz sobě s dětmi žádali jsú vydati, dovodiece, že ten, jenž poručil, na smrtedlné posteli najposléze tak zpuosobil v kšaftu, ale mátě těch dětí žádala k své straně přísudku, poněvadž děti její ještě byly by nemluvňátka a pomoci od mateře velice potřebujíce a ona že přirozenú milostí jsúci hnuta chtěla by je krmiti a v své ostříhanie přijieti, peněz dětinských u přátel nechajíci, tak však, aby je uručili, aby užitek na ně vzcházel, zda li proti zpuosobu muže předem zemřelého k jmění péče o dětech svých ona blizšie by nebyla nežli přátelé.
Na to usúzeno jest k straně jejie bez odporu přátelského, a tak ačkoli kšaft poručejícieho ačkoli k tomu nešel jest, avšak proto nebyl přerušen, ale radše lépe zřiezen a k dobrému dětinskému v lepší změněn, nebo přátelé chtějiechu na potřeby dětinné každý rok z jich peněz jmieti záplatu, z niežto mátě dobrovolně jest je zprostila. A znamenaj, že člověk muož kšaft zpuosobiti o svém statku, v kterémž by koli miestě chtěl.
