neb volán a nebyl li by nalezen, anebo pohnán jsa před soud a oznámen neb zavolán ne hned se postaví, nemá proto odsúzen býti za utiekajícieho, nebo muož se postaviti ku posledniemu povolání, a týž skutek neb žalobu vzíti, kterýž jemu přísluší vedlé práva. Opět ktož by vraždu učině neb jiné prohřešenie nápodobné, přátelského útoku nepřátelsky jej honících s braní boje se, aby od nich zabit nebyl, utekl by, má li súzen býti za utiekajícieho, přísežní povážíce slov i skutkóv, vedlé jich vnitřnieho svědomie na to rozumně pomyslé.
Kapitola o zlodějstvích a lúpežiech
Věci krádežem neb lúpežem odjaté a potom nalezené ne hned na rychtáře příslušie, ale mají býti provolány, a nad to když rok a den budú chovány, buďte rozděleny na tři strany, jakož se popisuje o hostinském kšaftování.
Dvój jest krádež
Jeden slove zjevný, jako ač by kto lapen byl při skutku zlodějském, a nebo ač by vědomě kradené věci přechovával. Druhý slove tajný krádež, když nebývá kto lapen v skutku, ale toliko obviněn z krádeže. Pro první skutek neb pro přítomnost ukradené věci bývá odsúzen, ale pro druhý nebyl li jest dřieve zlopověstný a nemohl li by se očistiti, musí sám sedmý přemožen býti; pakli jest prvé z krádeže neb z jiného zlého skutku byl znamenitě obžalován, takže jest zlé jméno měl, leč věrohodným svědomím nevinnosti svú okaž sám třetí.
O zlodějském přechovávaní
Ktož by vědomě zloděje v svój duom přijímal a hospodu jim dával, ten slove tajitel zlodějstva neb přechovavač. Opět ktož puojčí řebříka, opět ktož otvierá zeď nebo okno aneb co puojčuje, aby výše lezl k kradení, opět ktož střeže na ulici zloděje, aby lapen nebyl, opět ktož vědomě klíče kozí nohy neb jiné přípravy, jichž zloději užívají, k tomu připravuje, všichni ti a těm podobné věci dělajíce slovú pomocníci zlodějští, a též ti jako i přechovávači zlodějóv hodni jsú šibenice jako zloději.
O krádeži kúpené věci čie škoda bude
Ač co, buďto kuoň neb jiná věc, byla by kúpena a úplně zaplacena a ta věc prodaná v moci prodavače bez výmienky přes noc byla by a ztratila by se neb ukradena byla, čí jest otázka, komu by ztracena byla. A odpoviedá se, že kupujíciemu, a duovod toho jest, poněvadž ta věc bieše kupujícieho, když ji kúpil a zaplatil, že se jemu tak ztracena přisuzuje, ač však prodavač tak komoru, v niežto ta věc neb kuoň bieše, zavřel, jakož jest jiné časy činiti zvykl.
