Ps41,1[260]verš nepřeložen Ps41,2 Jakožto žádá jelen k studnicem vod, tak žádá duše má k tobě, bože. Ps41,3 Žieznila duše má k bohu, studnici živé[261]studnici živé] fortem, vivum lat., fontem vivum var., když přijdu a okáži se před tváří boží? Ps41,4 Byly sú mi slzy mé chlebové dnem i nocí, když mi řečeno bývá na každý deň: „Kde jest buoh tvuoj?“ Ps41,5 Na to sem se rozpomínal i vylél sem v sobě duši mú, nebo přijdu do miesta stanu předivného, až k domu božiemu, v hlasu plesánie a chvály, zvuk hodujícieho. Ps41,6 Proč si smúcena, duše má, a proč mě rmútíš? Naději měj v hospodina[262]v hospodina] in Deo lat., nebť ještě budu chváliti jeho, spasenie obličeje mého Ps41,7 i buoh muoj. Ke[263]Ke] We tisk mně samému zamúcena jest duše má, protož pamatovati budu na tě v zemi jordánské i Hermon, hoře maličké. Ps41,8 Propast na propast povolává v hlasu próduchóv tvých. [43v]číslo strany rukopisuVšecka vrchoviště tvá i vlnobitie tvá po mně sú se brala. Ps41,9 Ve dne přikázal hospodin milosrdenstvie své a v noci piesničku svú. U mneť jest[264]jest] navíc oproti lat. modlitba bohu života mého, Ps41,10 mluviti budu bohu: „Příjemce[265]Příjemce] Przigemcže tisk muoj si. I[266]I] navíc oproti lat. proč si se zapomenul nade mnú a proč zarmúcen jsa kráčiem, když mě trýzní nepřietel?“ Ps41,11 Když lámají se kosti mé, haněli sú mě ti, kteříž rmútie mě, nepřátelé moji, když řiekají mi po všecky dni: „Kde jest buoh tvuoj?“ Ps41,12 Proč smutná jsi, duše má, a proč rmútíš mě? Doufajž v hospodina[267]v hospodina] in Deo lat., neboť ještě budu se vyznávati jemu, spasenie obličeje mého a buoh muoj.
V žalmu XLII. napomíná prorok, abychom v zámutciech nehynuli. Když věrný nepravostmi světa tohoto se trápí. Nebeskú žádostí jsa zapálen die
[44r]číslo strany rukopisuPs42,1 Suď[268]Suď] v lat. předchází Psalmus David mě, hospodine[269]hospodine] Deus lat., a rozeznaj při mú od lidu nesvatého, od člověka nepravého a lstivého vysvoboď mě. Ps42,2 Nebo ty jsi buoh, síla má, proč jsi mě odehnal a proč smuten kráčiem, když mě trápí nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlo své i pravdu svú, onať mě provodila a přivedla na horu svatú tvú a do stanuov tvých. Ps42,4 I vejduť k oltáři božiemu, k bohu, jenž obveseluje mladost mú. Budu tě chváliti na húsličkách, bože, bože muoj. Ps42,5 Proč jsi smutná, duše má, a proč rmútíš mě? Doufajž v boha, nebť ještě vyznávati se budu jemu, spasenie obličeje mého a buoh mój.
