Vysvo[147v]číslo strany rukopisuboď mě z nepřátel mých, hospodine, k toběť sem se utekl. Ps142,10 Naučiž mě, ať bych plnil vuoli tvú, nebo buoh muoj ty jsi. Duch tvuoj dobrý povedeť[1058]povedeť] powiedet tisk mě po cestě přiemé[1059]po cestě přiemé] in terram rectam lat., in via recta var.. Ps142,11 Pro jméno své, hospodine, obživíš mě v přiemosti své, vyveď[1060]vyveď] educes lat. z zámutku duši mú Ps142,12 a pro milosrdenstvie své rozptýlej[1061]rozptýlej] disperdes lat. nepřátely mé a zatrať[1062]zatrať] perdes lat. všecky, kteříž rmútie duši mú, neboť já služebník tvuoj sem.
V žalmu CXLIII. napomíná, abychom vítěstvie nepřátel sobě nepřipisovali, ale bohu, kterémuž chválu abychom vzdávali i dieky činěnie, neb ďábel jeho mocí od nás přemáhán bývá
Ps143,1 Požehnaný[1063]Požehnaný] Požehnay tisk | v lat. předchází Psalmus David. Adversus Goliath pán buoh muoj, kterýž učí ruce mé k boji a prsty mé k válce. Ps143,2 Milosrdenstvie mé i útočiště mé, přijimač muoj a vysvoboditel muoj, obránce muoj a v ně[148r]číslo strany rukopisuhoť sem doufal, kterýž [poddává]text doplněný editorem[1064]poddává] subdit lat. lid muoj pod mě. Ps143,3 Pane, co jest člověk, že si se oznámil jemu, nebo syn člověka, že ho sobě vážíš? Ps143,4 Člověk marnosti podoben učiněn jest, dnové jeho jakžto stien pomíjejí. Ps143,5 Hospodine, skloň nebesa tvá a sstup, dotkni se hor a kúřitiť se budú. Ps143,6 Blýskaj blýskaním a rozptýléš je, vypusť střely své a zarmútíš je. Ps143,7 Vypusť ruku svú z výsosti, zprostiž mě a vysvoboď mě z vod mnohých i[1065]i] navíc oproti lat., + et var. z ruky synuov cizích, Ps143,8 jichžto usta mluvila sú marnost a pravice jich pravice nepravosti. Ps143,9 Bože, piesen novú zpievati budu tobě, na žaltáři o desieti strunách chváliti budu tě. Ps143,10 Jenž dáváš zdravie králóm, kterýž si vysvobodil Davida, služebníka svého, od meče zlostného, Ps143,11 zprostiž mě a vytrhniž mě z rukú[1066]z rukú] de manu lat. synuov cizích, jichžto usta mluvi[148v]číslo strany rukopisula
