[7r]číslo strany rukopisumněť jesti na tom hradě býti, bychť měl, neviem co, trpěti. A když bieše na tom hradě, tu jej opět veliký strach podjide. Uzře, ano král toho hradu jmenem Olibrius mějieše dvoje usta a dvoje oči nazad i napřed a prstóv na nohách na každé osmnádste a v rukú tolikéž. A okolo něho rozličných lidí mnoho vidieše, jedny o jednom oce a druhé o jedné noze a mnozí o rozích nad očima rohaté, mnohé o dvú hlavú, mnohé se psíma hlavama, mnohé polovice šedivé a polovici bielé, mnohé hrbovaté jako velblúdové a některé jako liška črvené. A tak Bruncvík, vida se mezi těmi rozličnými potvorami, bude jej strach veliký podcházeti, ano křik a zvuk od nich veliký, ano jedni vyjí, druzí vrčie, třetí skučie jako psi, svému králi tiem slúžiec. I bude opačkem postúpati, chtě z toho hradu sjíti. Vida to král Olibrius, káže jemu před se a promluvi a řka takto: „Ty, Bruncvíče, tvé jmeno dobře viem, divnější věci [se]text doplněný editorem nepřidálo mezi námi nikdy v našich vlastech, ješto by taký člověk mezi námi mohl viděn býti. A proto po vóli li si sem přišel, čili po núzi, [7v]číslo strany rukopisuto mi pověz.“ Bruncvík vece: „I ovšem prvé sem po vóli z své vlasti vyšel, ale již mi se pohřiechu po núzi děje.“ A on: „Věziž, že s námi musíš v núzi přebývati, avšak chceš li se v jednu věc uvázati a mé dcery Afriky dobyti, kteráž mi jest vzata již třetie léto od draka Baziliška na hrad, jemuž řiekají Arabia, na pusté moře ode mne tři sta mil, věz, žeť chci dopomoci k tvé zemi a pustiti tě skrze železná vrata.“ Neb před tiem hradem biechu železná vrata, kterýchžto mocen bieše ten král Olibrius, a jinudy nebylo lze Bruncvíkovi jíti než skrze ta vrata. Tehdy, slyše to Bruncvík, i vece králi: „Toto mi jest prvé divno, že nevídav mne, i jmenuješ mě. A to, jakož o dceři mluvíš, v nesnadné věci mne poddáváš, avšak chceš li mi to splniti, co mi slibuješ, chciť se o to pokusiti, vezma na pomoc pána boha svého.“ A král poče jemu viec slibovati a Bruncvíka velice ctíti.

A třetie den káza Bruncvík připraviti korábec, na kterýžto stravy pobrav, ješto by pět měsiecóv trvala, a vseda se lvem, i pojede. A když přijide pod ten h[8r]číslo strany rukopisurad