Balá[4r]číslo strany rukopisud, vezma koňskú kuoži i zmaza ji krví dobře velmi, i vsadi Bruncvíka do nie, vlože meč k němu, i zašije dobře řemenem i položi jej na tu horu. V devátý den noh přiletě v svém času, [v]text doplněný editorem okamžení pochytiv jej i přiletě s ním daleko na pusté hory, že by ledva pěší ve třech letech mohl tam dojíti od té hory. A noh v třetím dni přinesa jej, i povrže jej mezi své děti, aby jedly, a povrha i letí sám na jinú vnadu. Tu ovšem Bruncvík bieše opět u veliké nebezpečnosti, když ptáci mladí trháchu tu kóži mezi sebú, hněvivě křičíce hlasy svými, neb hladoviti biechu. A když tu kuoži okolo něho ztrhachu, Bruncvík nevědě jiné rady, a dobuda meče, vyskoči a sruba jim hlavy. Tu se ovšem Bruncvík udatně jmějieše, neb se o těch ptáciech v jiných kněhách píše, že jesti každý tak silen, že na každý paznecht móž kuoň najvětší vzieti. A jest tak veliký, že s jedné hory na druhú kročí. A má na každé noze tři paznehty. Těch ptákóv nenie mnoho, neb se sami ztepú a zjedie. A když to Bruncvík učinil a bóh jemu pomohl, že je zbil, pozdvihna se z toho miesta i je se u velikém strachu bě[4v]číslo strany rukopisužeti po těch pustých horách, neb ani ptáka, ani zvieřete nebieše, neb ten pták to všecko pojedl bieše. A kdyžto Bruncvík odtavad devět dní a devět nocí běžieše a vždycky do větších a pustých hor jdieše. A když se jemu uda na jednu debeř hlubokú jíti, zaslyše zvuk a hřmot v té debři veliký i zastavi se poslúchaje, ano zvuk vždy větčí. I uda se jemu nahlédati, přistúpi blíže i uzře, ano lev a san přeprudce se tepú. Tehdy Bruncvík stoje poče mysliti a řka takto: „Nuž, milý bože, kterémuž pomoci? Pro toto zvieře, pro lva, sem z své země vyjel a veliké strachy měl i mám, a ještě neviem, kterak mi se stane. Protož nelzeť jest jinak, než lvovi jestiť pomoci, děj se, jakž se děj.“ A dobuda svého meče, přiskoči k sani i poče se s ní bíti, lva zastúpiv, neb již bieše lvovi velmi těžko. A ten drak mějieše hlav devět a z každé oheň jako z výhně vycházieše. Opět Bruncvík velikú nebezpečnost jmějieše. Saně jej velmi páléše a z druhé strany lva se také báše, takž obapolně sebú nebezpečen bieše. Avšak se sani mužsky bránieše. Vida lev