[10r]číslo strany rukopisuToť na každý den odpoledne až do večera mój pán Baziliskus těmi hady obkličuje mě, a pak celú noc až do poledne opět čistá panna a krásná bez těch hadóv sem. A toť má za obyčej, žeť přivalí se ke mně s poledne tři hodiny i leží na mém lóně až do nešporóv. Jiného nic, než se mnú to utěšenie má, a přes puol hodiny. Nebožtíku, nepójdeš li pryč, tvé se hoře a tvá bieda počne.“ Vstav Bruncvík, poče se pánu bohu modliti, aby jemu z těch hróz ráčil spomocník býti. A když přicházieše k tomu času, drak Baziliskus hne se v své spelunce, až se veškeren hrad třesieše. Tehdy Afrika panna vece: „Pomni se, nepostúpaj! Již máš v takovém nebezpečenství býti, jakého s si nikdy neslýchal ani vídal.“ A v tu dobu křik, skok a pisk od hadóv vzende, že když by čtyři trubači náramně trúbili, pro ten křik a pisk hadóv trúbenie by neslyšel. A když povalí se se všech stran množstvie hadóv a ještěróv velikých a jiných potvor jedovatých, chtiece Bruncvíka ubiti, tu se jim Bruncvík poče svým mečem mužsky brániti, že po desieti [10v]číslo strany rukopisujednú ranú poče přetínati. A čím[q]čím] ciem to jich viece bijieše, tiem jich viece přibýváše, a druzí tlusti jakožto břevna biechu, a druzí diábelskými hlasy křičiechu. Bruncvík na to nic nedbáše, ale mužsky se s nimi postíháše a do pasu v jedu brodieše, avšak jemu nic neškodieše. Lev je převelmi trháše, okny s hradu dolóv metáše. Vida to Baziliskus, že jeho sluhy zmozdovachu, tepruv se sám hne hněvy velikými, chtě jich pomstiti. Pod zlatú korunú povalí se, tlustý jako drelink, a mějieše osmnádste ocasóv a obnoží hadových, a to tak ostrých a jedovatých, že jednú ranú břevno tlusté přemrskoval. Tuť ovšem tepruv ubohý Bruncvík s tiem veliké hoře mějieše. Silně jej drak ranieše, až k zemi častokrát na svú tvář padáše, a lev jej zastupováše, tu se s ním silně tepieše. Bruncvík vzhóru vsta, lvovi pomože, a tak jeden druhému věrně pomáháše, od nešporóv celú noc až do poledne s ním se tepiechu, ale z drakem dosti činiti mějiechu. Bruncvík již vešken krvav