[povídka o Bruncvíkovi, rukopis Baw]

Biblioteka Narodowa (Varšava, Polsko), sign. BN 12594 II, 1r−15v. Editoři Svobodová, Andrea, Černá, Alena M. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

dobyv[9r]číslo strany rukopisuše všech vrat, jidechu do pravého hradu. Tu ovšem krásy mnoho vidiechu, ale žádného člověka na něm nebieše. Střiebra, zlata dosti na něm bieše, ale jiného nic na něm nevidieše. A když přijidechu na jeden palác, uzře Bruncvík pannu převelmi krásnú, hlava jejie a ruce až po pás, a ostatek hadoví dva ocasové u nie biechu. Ta uzřevši Bruncvíka i vece: „Mládenečku milý, tu se div nad divy stal! Pověz, kterak si se sem dostal?“ Bruncvík vece: „Afriko, panno milá, otec tvój Olibrius, ten mě poslal a slíbil mě skrze vrata železná pustiti, jestliže tebe budu moci dobyti.“ Afrika panna vece: „Ó, milý Bruncvíče, nesnadnáť jest to věc, by ty měl sílu tisíce mužóv, jehož toho býti nemóž, ještěť bych raději se kázala s těmi se všemi bíti než s těmi rozličnými potvorami. A protož, milý Bruncvíče, pověz mi, spie li ta zvieřata u předních trojích vrat, že s sem pro mě tak snadně všel?“ Bruncvík vece: „Afriko, panno milá, i ovšem spie a spátiť budú.“ Panna vece: „Kdyžť spie, Bruncvíče milý, beřiž se s hradu [9v]číslo strany rukopisua pověz otci mému zdravie mé, a kterak mě jesti choval, tak jemu děkuji.“ Bruncvík vece: „Afriko, panno milá, buď já živ nebo mrtev, staň se vóle božie, zle[n]zle] zlie neb dobře, bez tebeť z tohoto hradu nepojedu.“ Slyševši to panna, hledieci naň, i poče jeho velmi milovati. A posadivši jej podlé sebe, objevši jej, s pláčem vece: „Bruncvíče milý, když nechceš beze mne jíti, nať prsten mój. A prosím tebe, pomni na to, když tě bude který strach podjímati a na tě počnú bíti, nemeškajž jeho na pravý palec vzieti. Ten prsten má čtyřmedcítma[o]čtyřmedcítma] ċtiřmiedcytma mužóv síly. Ale nic toho nenie, by měl takových sto prstenóv na každém prstu, nicť nespomóž proti takové síle[p]síle] ſylie, neboť jesti otec mój na to několiko tisícóv naložil, chtě mne zase dobyti, nic tomu nemohl učiniti. Kterak ty pak sám jediný chceš mne dobyti? Zlý nevěrný otče, mohl s mě téměř sám na svém hradě zahubiti, než si mi tu velikú žalost obnovil! Nebo hleď a viz, mój milý Bruncvíče, těchto mých zlatých pásóv. Teď dva hadová ocasy mé nohy obklíčily až do pasu.

X
nzle] zlie
očtyřmedcítma] ċtiřmiedcytma
psíle] ſylie
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 13 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).