učedlník předběhl spieše nežli Petr a přišel první k hrobu. J20,5 A když se jest nachýlil, uzřel jest prostěradla položena, ale však tam nevšel. J20,6 Tehdy přišel jest i Šimon Petr, jda za ním, i všel jest do hrobu a uzřel prostěradla položena J20,7 a rúchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenu, ale obláště svinutu na jednom miestě. J20,8 Potom pak všel jest i ten jiný učedlník, jenž byl první přišel k hrobu, i uzřel jest i uvěřil. J20,9 Neb sú ještě nevěděli písma, že on měl z mrtvých vstáti. J20,10 Tehdy odjidechu opět učedlníci sami k sobě.
J20,11 Ale Maria stála u hrobu vně plačíci. A když jest plakala, naklonila se a nahlédla do hrobu J20,12 i uzřela dva anděly v bielém rúše, ana sedíta, jednoho v hlavách a druhého v nohách, kdež bylo položeno tělo Ježíšovo. J20,13 I vecechu jie oni: „Ženo, co pláčeš?“ Die jim: „Neb sú vzali pána mého a neviem, kde sú jej položili.“ J20,14 To když řekla, obrátila se za se i uzřela Ježíše, an stojí, a nevěděla, by Ježíš byl. J20,15 I vece jie Ježíš: „Ženo, čeho pláčeš? Koho hledáš?“ A ona majíci za to, že by zahradník byl, vece jemu: „Pane, vzal li si ty jej, pověz mi, kdes ho položil, a jáť vezmu jej.“ J20,16 Vece jie Ježíš: „Maria!“ Obrátivši se ona, řekla jemu: „Raboni!“ (jenž se vykládá: Mistře). J20,17 Die jie Ježíš: „Nerodiž se mne dotýkati, nebť sem ještě nevstúpil k otci svému. Ale jdiž k bratřím mým a pověziž jim: Vstupuji k otci svému a k otci vašemu, k bohu svému a k bohu vašemu.“ J20,18 I přijide Maria Magdalena zvěstujíci učedlníkóm, že sem viděla pána a toto jest mi pověděl.
J20,19 A když pak bieše večer toho dne prvnieho po sobotě a dveře byly zavřieny,
