přiká[182v]číslo strany rukopisuzaním má jí ode všeho zlého ostřéhati.
Zatiem, když tak v chrámě bohu slúžéci, ke čtrnásti letóm přišla, podlé obyčeje dávného ustavenie kněz, jenž těch časuov chrámový biskup bieše, počal zjevně v chrámě volati, aby, kteráž by panna v chrámě bydlivši, čtrnáste let došla, domóv se vrátila a v stav manželský vstúpila. Toho jiné panny uposlechly, domóv se vrátily, ale dievka svatá Maria se omluvila a řkúc: „Na to sem tuto dána, abych bohu slúžila, a také manželstvie mně třeba nenie, neb sem silně bohu čistotu slíbila.“ To chrámový biskup uslyšav, na [183r]číslo strany rukopisusrdci se zamútil a tak sám k sobě řekl: „Neviem, co jest učiniti. S jedné strany Písmo tomu chce, aby, ktož co bohu slíbí, splnil, a z druhé strany proti ustavení dávných starost jie v chrámě nechati nesmiem.“ Ale tak sobě umyslil, všech mudrcóv na první hody z vokolních vlastí pozval, chtě se s nimi raditi, co by z toho bylo učiniti.
A když se k hodóm všickni sešli, v té radě na tom zuostali, aby se na modlitby všickni oddali, za to prosiec, aby jim ráčil zjeviti, co by z toho měli učiniti. A když tak na modlitbách stáchu, přišel hlas a řka: „Vizte, co jest Izaiáš [183v]číslo strany rukopisuprorok prorokoval, toho se držte, ten jest řekl: Vynikne prut Jesse a květ z kořene jeho vzejde a odpočine na něm duch boží.“[17]Is 11,1–2 To všickni uslyševše a tomu srozuměvše, přikázali, aby všickni příbuzní z národa krále Davida, jenžto v manželství nebyli, aby každý svój prut do chrámu před oltář přinesl a číž by z nich prut zkvetl, to by byl ten, jemužto by dievka svatá měla oddána býti. Mezi nimižto byl jeden z národa krále Davida, jemužto jméno bylo Jozef, muž všie cti plný, ten v sobě pomyslil a řka: „Neslušie mně starému tak mladé dievky pojieti.“ Protož, když všickni své pruty do [184r]číslo strany rukopisuchrámu přinesli, a Jozef svój prut kradmo vynesl. A zatiem, když od boha nižádného druhého zjevenie neměli, opět se na modlitby oddali. A tu jim hlas odpověděl a řka: „Jediného tuto nenie s svým prutem, jemužto má dievka svatá oddána býti.“ To oni uslyšavše, Jozefa se doptavše, jemu s prutem do chrámu přijíti kázali. A jakž brzo přišel, tak ihned prut jeho zkvetl a holúbek z nebe přiletěv, na tom prutu sedl. Po němžto sú všickni poznali, že zaň měla dievka svatá oddána býti, jakož se jest to i stalo, zaň ihned oddána.
Tehdy odtud Jozef vstav, do města Betléma šel, aby potřebu k svatebním hoduom při[184v]číslo strany rukopisupravil.
